Jak jsem zasahoval

Teď už  je to jaksi bylo, nebylo. Ale patří k mým nepřikrášleným vzpomínkám na léta tápání, hledání a nalézání, smyslu pro spravedlnost přetékajícího do sebevražedné odvahy… vzpomínky na chvíle dokazující oprávněnost rady vyhovující všem zbabělcům slabým: Co tě nepálí, nehas!

Měl jsem svoje první noční rande. Seděl jsem s dívkou v trávě na kraji chatové oblasti a zatvrzele jsem mluvil a mluvil s očima upřeným do měsíce odrážejícího se v hladině rybníka, zatím co dívka mi neustále kladla moji ruku na svá ňadra. Byla vyvinutější než já, byla velmi vyvinutá tělesně a značně dovyvinutá v oblasti doteků, o jejichž smysluplnosti jsem dosud měl jen romantické představy.  Měl jsem tak strašnou trému, že jsem si přál, aby uhodil blesk, aby zahřmělo a rozpršelo se, aby se stalo cokoliv, co by bez úhony na mé postpubertální cti odložilo můj pravděpodobně první sexuální nezdar. V kritickém okamžiku, kdy bylo očividně pozdě na ústup a stále ještě a ještě a ještě chvilku před útokem, ozvalo se praskání dřeva a mezi stromy problikovala baterka.  Lupič! Ve svitu měsíce, pár metrů od našeho ležení jsem viděl muže deroucího se vylomenou okenicí do chaty.

Jak snadno se člověk stane hrdinou, sexuálním ztroskotancem a blbcem v jednom okamžiku! Pustil jsem ňadro a chytil loupežníka. Byl o dvě hlavy větší a v ramenou o metr širší než já. Držel jsem ho zezadu oběma rukama kolem krku. Kdybych tak pevně svíral dívku, mohl jsem se stát otcem. Vypadalo to na velký výprask, ale osud mi přihrál náhodně kolemjedoucí hlídku VB. Pomohla mi a chránila. Ale protože jsem neměl občanský průkaz a byl jsem z daleka, zavřela mne do jediné malé cely na strážnici společně s loupežníkem. Tehdy jsem poznal, co znamená neusnout strachem. Seděl jsem nacpaný v koutku připraven volat o pomoc. Mohutný loupežník však byl nad věcí: “ Vidíš vole, že jsi se na to nevy….!“ Otočil se a usnul.

Ráno nás pustili. Oba! Najednou! Loupežník měl občanku, moji totožnost si ověřili telefonicky. Loupežník si mě už naštěstí nevšímal. Onu vyvinutou dívku jsem od té doby neviděl, takže ani nevím, jestli i v tomto případě platilo, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Komentáře

  1. Camilla napsal(a)

    To je nádherný příběh, krásně napsané,……
    Vzpomněla jsem si na moji kamarádku, která měla kdysi také první “noční” rande. Také se odehrávalo někde v přírodě a jak píšete, žádné zkušenosti, spíš romantické představy. Ten dotyčný kluk se celý rozechvěl a ona se ho zeptala, zda mu není zima. Dnes, když ho vidím v TV, jako velkého politika, tak ho nejsem schopná sledovat, stále mám v podvědomí tu větu.

  2. Petra napsal(a)

    Senzační počteníčko! Pane autore, jistě máte v zásobě takových příběhů víc! Čekáme na ně!

  3. Jan Krůta napsal(a)

    To je tedy pomluva :-)! Všechny Tvoje příspěvky jsou zavěšeny! Piš dál”

Napsat komentář