UŽ S TOU INVENTUROU DÁM DOOPRAVDY POKOJ /3

Do třetice všeho dobrého nebo špatného?

Dobrého proto, že se mi pod inventurami i jinak ozvala spousta kamarádů, přátel, dobrých známých a žádný nepřítel a žádný špatný známý. Přitom šlo vlastně o můj samožer, za který jsem se snažil průběžně omlouvat.

Špatného proto… A proč by špatného? Koncem roku si pro sebe vždycky píšu takový vlastní dějepis. Horko těžko si listuji hlavou, abych si vzpomněl, co bylo v lednu, v únoru… Všechno to neuvěřitelně dávno.

Proboha, vzpomínám, jak děda říkal: Ještě jedny fialky bych rád viděl… Ještě jednou do švestek. No, a pak jednou ty švestky už nevyšly. A šup sem, šup tam, najednou jsem skoro v jeho věku! Je to vůbec možný?

Tak k věci… Co je ještě tentoroční doklad, že jsem žil? Že jsem ještě definitivně nezblbnul?
Z těch větších prací: Texty na CD O lásce H.Zagorové a na CD Dalibora Jandy. Rozdělaných věcí je spousta. Momentálně texty k muzikálu Robinson Crusoe… Ale o věcech, které budou, nemluvím. Teď o tom, co už se narodilo.

Potěšily mě tři dvojCD v Supraphonu (Supraphonline.cz – stahování dovoleno). Do toho prvního jsem si vybral víc než čtyři desítky písniček, které skoro nikdo nezná. Většinou nějak prošuměly, některé ani nevyšly a jen málo z nich se stalo hity.

Album jsem nazval Křísničky. Na některé z nich jsem skoro zapomněl i já. A zabte mě – některé z nich se mi opravdu líbí a pyšním se těmi, kteří k nim dělali hudbu, respektive ještě častěji, já jsem k jejich hudbě dělal text a pochopitelně i interprety, kteří na tom dvojCD zpívají.

Jsou to jména lidí, jichž jsem si vždycky vážil a i když je to velmi pestrý soubor celkem náhodně seřazených písniček, jména účastníků toho tichého mejdanu jsou vzácná: Hana Hegerová, Hana Zagorová, Helena Vondráčková, Michal David, Karel Černoch, Pavel Bobek, Zdeněk Merta, Radim Hladík, Pavol Hammel, Michal Prokop, Ota Petřina, Petr Malásek, Jitka Molavcová, Radek Tomášek, Václav Neckář, Daniel Dobiáš, Heidi, Ivo Pavlík, Luboš Pospíšil, Jan Spálený, Láďa Křížek, Jiří Zmožek, Karel Zich, Iveta Bartošová, Láďa Štaidl, Karel Vágner, Standa Hložek a Petr Kotvald, Michal Penk, Robert Slezák a omlouvám se těm, na které jsem teď pozapomněl.

Další dvě dvojCD si vybrali redaktoři Supraphonu a aspoň mně jsou i tyhle písničky moc milým připomenutím, že “starý desky jsou hezký”, a že “starý desky nepatří do popelnice”.

Zajímavost asi docela je, že na těchhle výběrech není ani jedna ze stovky písniček, které jsem napsal na hudbu mého největšího písničkového spolubojovníka – Dalibora Jandy. Naše písničky běžně vycházejí v Daliborově vydavatelství Hurikán a jsou běžně v prodeji. Supraphonská várka jsou prostě labužnické chuťovky, které těžko jinde seženou. (Já vím, že nad některými možná sprásknete rukama. Ale jsou to takové “sebrané spisy”, ze kterých si díky digitálnímu seznamu můžete vybrat ty chuťovky, které chutnají právě jen vám.)
A protože vždycky něco z těch vydaných textů otiskuji, vyberu v podstatě namátkou, doufám, že nikoho ze jmenovaných neurazím, že jsem nevybral ukázku právě z jeho spolupráce…
_____________________________________

Mládí

Morenu vhodí do proudu a vracejí se s létem,
lípa se posté vzepne do mraků,
zas noví milenci jdou naproti svým dětem
a stará tráva hoří od vlaku.

Zas přijdou jarní prosluněné podvečery,
ty, kdy je vidět dvakrát daleko,
kdy mámy láskyplně trnou o své dcery,
kdy prvně hraje letní kino za řekou…

Můj bože, mládí…
Kde je ta síla, hladkost, pnutí,
co z toho, že teď vím o světě víc?
Kdy ty jsi vyšlo z mého bytu do ulic,
kde jsou ta rána, každé s novou chutí?

Můj bože, mládí…
Není mi líto, že jsme oba sami,
že z domu víc už nevyženeš chlad,
že stoupám vzhůru, vzhůru čelem vzad,
že břehy mé jsou modré pomněnkami.

Můj bože, mládí…
Jsi tulák vagabund a kradeš,
někdy mám chuť tě spráskat jako psa,
někdy mám chuť tě spráskat jako psa,
ty slizký jedovatý hade.

Můj bože, mládí…
Jak sněhuláci sochy bílé
vyšli mí spolužáci z třídy do ulic,
co z toho mám,
že teď vím o světě víc,
něco mi píšou, kam jsem dala brýle?

Můj bože, mládí…

(Hudba Zdeněk Merta, zpěv Hana Hegerová)
_________________________________

Sto modrých sluncí

Dostali dekret na byt
v Jižním městě,
tři bílé místnosti
v pátém patře.

Tolik štěstí
zčista jasna,
tolik lásky
po létech hádání.

Každý budeme mít
svůj vlastní pokoj,
až si polezeme na nervy,
prostě odejdem.

Odejdem vedle
do svého pokoje
a budem koukat
do jiných oken.

Byl první večer
v pátém patře,
seděli na zemi,
pili první víno.

Tolik štěstí
zčista jasna
a tolik lásky
po létech hádání.

Pak vběhlo dítě
z dětského pokoje,
vedlo je k sobě
modrýma rukama.

V místnosti s postýlkou
upsaná barvička
a po zdech bílených
sto modrých sluncí.

Seřezali dítě
jak malýho psíka.
Na obojek půjde
a z baráku nikam.

Seřezali dítě,
místo milování,
do kbelíku smyjí
slunce drsnou dlaní.

Seřezali dítě
místo milování,
vymazali slunce
z bleděmodrých dlaní.

Vylili ho do kanálu
před očima celý čtvrti,
tak velcí proti dítěti,
tak malí proti smrti.

Dostali dekret na byt
v Jižním městě,
tři bílé místnosti
v pátém patře.

Tolik cizoty
zčistajasna,
tolik zoufalství
po létech hádání.

(Hudba a zpěv: Robert Slezák)
________________________________________
…a na konec něco silvestrovsky nevážného…

PRDELKA ROKU

Ve vinárně U Sprosťáka
dole v Praze – Michli,
nosila ke stolu víno,
my vždycky jen vzdychli.

Měla krásný vpředu, vzadu,
čím víc bylo deci,
oči jsme k ní obraceli,
vedli chlapský kecy.

Krása je tam, kde ji vidíš,
realitu neber,
jsou krásnější naše baby
nebo stádo zeber?

(PRDELKA ROKU
nosila džbánky vína,
PRDELKA ROKU,
v obtáhlých sexy džínách.

PRDELKA ROKU,
superstar přímo snová,
PRDELKA ROKU,
Miss a la TV Nova.)

Další večer U Sprosťáka
dole v Praze – Michli
vítala nás naše kráska,
zadek jako krychli.

Že by za to mohlo víno?
Včera byla misskou!
Nebudem to dlouho řešit,
zapijem to whiskou.

Jeden panák, dva, tři, čtyři,
zas je nám do skoku,
vsaď kilo, pití nám nosí
zas PRDELKA ROKU.

(Hudba: Big Cyc, zpívá Petr Chudoba a kapela Svatý Petr)
___________________________________________
A to je konec pohádky, milé děti.
Podle skutečného příběhu
napsal
a Vánoce jako když vyšije
přeje

Jan Krůta

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Další čtenář hlásí, že je spokojen a hezky si početl. 🙂
    Přeji všem zde klidné a pohodové dny nejen o svátcích, ale po celý další rok. Em (na facebook nepřeběhnu 🙂 ).

  2. Jan Krůta napsal(a)

    Jejej, Emo, zdravím po dlouhé době! Plnou hlavu vánoční pohody! Díky!

Napsat komentář