• Zprávy z Jazzíkova světa – 1. září 2018


    Od rána do noci ve velkém zátahu dokončuji druhý díl tlustospisu pro lidi, kteří stejně jako on, neměli štěstí na dobré učitele dějepisu Můj domov – můj svět a cítí mezery v českých dějinách jako hendykep.

    První díl zachycuje historii světa, českých zemí, jednoho českého regionu a jedné české venice, kudy šla historie na vlastní nohy století po století, rok po roce, od roku 1 do roku 1500, tedy do konce středověku. Druhý díl navazuje 16.-18. stoletím a ukazuje, že “Temno” bylo doposud jen v našich hlavách a není divu, že v 19. století chtěli po Aloisu Jiráskovi, aby napsal druhý díl s názvem Světlo.

    I Temno bylo přímo narvané událostmi, o kterých nám ve školách nějak neříkali. Někdo to udělat musí, tak Vám je odvyprávím a odmudruji já.

    Nová a moje dvaatřicátá kniha hodně spěchá do tiskárny, protože by měla být venku ještě na vánoční trh.
    První díl každopádně v prodeji je, ale když ho ve Vašem knihkupectví nemají, objednejte si ho u nich, nebo v internetovémn knihkupectví Kosmas.cz, anebo s velkou slevou i v mém nakladatelství jednoho muže.

    Vězte, že i když je cena v prodejnách většinou 980 Kč (každý obchod si může snížit svoji marži a prodávat ji levněji), 50-60% z prodejní ceny si ponechává distributor a já jako nakladatel a autor mám z jedné knihy přinejlepším 450 Kč.
    Přitom počáteční investice do tiskárny byla skoro 400 tisíc a spolupracovníci (editorka, korektorka, dva grafici, 2 lektoři) jsou pochopitelně za svoji práci placeni, i když jsou to kamarádi a snaží se mi vyjít i s cenou svojí práce vstříc. Pro sebe s honorářem vůbec nepočítám.
    Na téhle trilogii jsem začal pracovat v roce 1994 (při zaměstnání), od roku 2013, kdy jsem přestal aktivně provozovat svoji agenturu Arcadia Art Agency a vzdal jsem se organizačního “prezidentování” ve Vision Business Clubu, už denně 10-12 hodin. Čerpal jsem vědomosti z 250 odborných publikací, každý díl má 1000 stran rukopisu a spousty ilustrací, luxusní vydání velkého formátu na křídě.

    Na vydání prvního dílu jsem si za ta léta našetřil.
    Na druhý díl peníze usilovně sháním. Nabízím Vá výhodnou investici!
    Pokud doma přehazujete peníze videlmi, rád Vám přijdu pomoct, nebo ty, co se vám už nevejdou do trezoru, rád přijmu na transparentním účtu
    4758034309/0800.

    Pro pomocníky s financováním vydání druhého a třetí dílu (ten vyjde v tuto dobu napřesrok a zahrne 19. a 20. století) nabízím zajímavé dárky (pamětní děkovný list, CD písniček s mými texty, moje romány a knížky poezie, které mám skladem, a dárcům nad 1000 Kč pak první díl   historického přehledníku Můj domov – můj svět, případně knihy a CD.)
    Moje dárky budou pochopitelně s věnováním.

    Číslo transparentního účtu i v tomto případě 4758034309/0800.

    Když Jan Neruda v roce 1865 vybíral na Národní divadlo, které postavil Národ sobě, napsal o přispěvatelích, kteří mu nosili příspěvky: “… Moje víra v lidstvo vstává z hrobu.”

    Já tuhle víru, navzdory mnoha skutečnostem, sdílím.

    Jan “Jazzík” Krůta

    Celý článek

  • Milí Brejlíci, milí příznivci portálu, který má ve zvyku vidět i za roh!

    Před pár roky to tady hučelo denně pěti novými příspěvky 70 stálých profi i neprofi autorů.
    Ale zátěž obrovská pro jednoho administrátora (redaktora), navíc byloi potřeba investovat do autorů a spozor po čase chtěl vydělávat. A já jsem nechtěl portál zatížit množstvím pitomých reklam.

    Z Brejlí se stal můj blog, ale provozoval jsem ho hlavně na facebooku a svůj portálek jsem zanedbával. Časem taky zvetšely vnitřnosti portálu a technika se převalila kolem. Stalo se cosi, že se změnil formát běžícího pásku obrázků nahoře, takže fotky jsou na něm zkreslené, a jsou potíže s vkládáním obrázků do článků.

    Takže byla nutná rekonstrukce. Jenže můj velký dobrodinec a kamarád ajťák měl ajťákovin plné zuby, koupil si nebydlitelnou chaloupku, začal ji opravovat, chovat slepice a včely, zřídil si truhlářskou dílnu a na Brejle nemá čas.

    Našel jsem se s kamarádkou Terezkou, která začala s rekonstrukcí Brejlí, ale ta momentálně pro změnu dočasně pracuje na Seychelách…  Takže rekonstrukce začne naplno frčet teď od září.

    Jinak moje veškerá publicita, i ta, která vyplývá z mého tříhodinového nedělního Dobrého rána na Českém rozhlasu Dvojce,  je vidět vždy na facebookové zdi Jan Jazzík Krůta a kopie občas i na dalších Brejle.net, Sextenze, Fan klub Poříčí nad Sázavou.

    Jan “Jazzík” Krůta

    Celý článek

  • HEJ, LIDI, VSTÁVAT (a měřit!)

    Jak jste na tom? Přestali jste hekat a shodili jste DEKA?
    Mám dvě zprávy. Jak jinak, než jednu dobrou a jednu špatnou.
    Nejdřív špatná: To, co jsem před výletem na dálný východ shodil, protože mi tam nechutnalo, to jsem při blahobytné cestě na sever nabral. Resumé: Od začátku 280 DEKA dole.
    Je to málo, ale do letního slunovratu, kdy naše hecířská akce PŘESTAŇ HEKAT – SHOĎ DEKA končí, zbývá ještě měsíc.
    Vyhlašuji inventuru!
    Jak jste na tom vy, kteří jste se ke mně v okamžiku, kdy mi ulítl knoflík od džín, připojili? Kolik DEKA (centimetrů v pase) je dole?

    Celý článek

  • Severní vítr je fakt krutý

    Jiná písnička mi v hlavě ne a ne hrát. Pořád dokola. Po několika dnech plavby na nejsevernějším mysu Evropy. (A mlha a mlha a mlha.)

    Někdy se vám přihodí dvě krásné události nečekaně za sebou. Tentokrát nejdříve aktivita synova – Tramtárie č.1 a z ničeho nic aktivita kamaráda Vlčáka – Tramtárie č.2 („Potřebuji parťáka na cestu, pojeď!“)

    Mohl jsem říct, že nemůžu, že shazuji deka? Nemohl. Každá Tramtárie mi voní jako čerstvě vyuzená klobáska. Zkráceně – každá Tramtárie je pro mě jako klobáskolapka. A že jsem chtěl shazovat deka? Koho to tu v Tramtárii zajímá…

    Jediné minus – žádný signál, žádná wifinka = žádná komunikace se spolutrpiteli.
    Zhřešil jsem, milí DEKAmínusáčci. Zhřešil jsem mockrát. Asi po příjezdu hodím váhu do popelnice. A pro jistotu zapomenu, kam jsem si schoval metr na břišní pneu.

    V neděli jsem doma. Dneska přijíždíme do městečka, kde by měla být wifka, tak se pokusím vysvětlit Vám odmlčení a poslat nějakou fotku z fotodeníčku.

    Včera mi jeden domorodec vyprávěl, že má sedm dětí. A co prý taky jiného těch deset měsíců tmy dělat? Teď se tu slunce potápí do moře po jedné v noci. Sedím u okna, slunce je jak červený fotbalák, který nešikovný obránce u nás ve vesnici zakopl do rybníka. Tady v Tramtárii se houpe na vlnách rybníka daleko většího.

    A jak jsem najednou v teple za oknem, v hlavě už nezní „severní vítr je krutý“, ale „mám od pánbíčka boky jako skříň, jako skříň…“

    Celý článek

  • Hra nikoliv odvěká – o DEKA

    Milí DEKAmínusáčci, včera jsem naše upouštění duší zveřejnil v Českém rozhlase Dvojce.
    V mé poště přibyly milé ohlasy.
    U nás zde na této zdi moc ohlasů od přihlášení účastníků nepřibylo. Znamená to, že úbytky nejsou?

    Jdu příkladem. Dnes jsem si obstaral i krejčovský metr, takže budu měřit nadále hlavně objem.
    Váha: Ono to na začátku asi může jít docela rychle. Horší časy nastanou posléze. U mě to rychle šlo, ale jistě ovlivněno pobytem v zemi, kde mi nechutnalo. Ale pobyt trval jen týden. A jsem moc pyšný, že jsem dokázal po návratu domů za další týden nepřibrat, naopak ještě trochu shodit.
    Aby to bylo fér, nebudu úbytek na dálném východě počítat.

    Po návratu domů jsem ubral 230 deka! No, tleskejte, blahopřejte, dejte mi možnost, abych mohl blahopřát i vám!

    A musím dodat, že se hlady netrápím, jím prostě míň a dál se při své momentálně natržené achilovce vlastně nehýbu.

    Ovšem, musím přiznat speciálně Martině, že objem v krajině břišní se zatím nehnul! Pokud si pamatuji z dávných zabíjaček, prasečí břišní sádlo bývalo méně ceněné než hřbetní. A u člověka? Jak Martina vysvětlila, je nutné nejen koukat na váhu, ale taky se měřit, protože podstatné při hubnutí je právě to vnitřní sádlíčko.

    Tak se koukejte svěřovat! Náš mejdan pro ty, kteří shodí aspoň deko, se blíží. 23. června u mě na zahradě a v altánu nashle!
    Honza “Jazzík”

    Celý článek

  • SISSY V TRAMTÁRII ?

     

    Jestli si myslíte, že takhle “originálně” se mě máte ptát, jestli jsem jsem v Tramtárii, jste vedle. Nicméně už jsem. Zeměkouli se pode mnou protočily pneumatiky, v Tramtárii jsem a čtu si o císařovně Sissy za dob starého mocnářství.

    Leje jako z konve. Pan Kemr, když stál na zápraží své chaloupky, to říkal krásně, ale napsané to nějak nezvládám. Tak si to jen řekněte…

    A co jako, že si čtu o Sissy, krásné to ženušce císaře Franze Josefa?

    Za prvé:
    Uzávěrka rukopisu druhého dílu mého “velkého historického přehledníku” Můj domov – můj svět se blíží a nedá mi spát ani tady. (Kdo si ještě nekoupil první díl, měl by se stydět! Na vydání druhého ještě ani zdaleka nemám peníze!)

    Ale za druhé:
    Krasavice Sissy je pro nás, co jsme si dali na oči slogan
    PŘESTAŇME HEKAT – SHOĎME DEKA stejně aktuální jako královna našeho biathlonu. Ta poslední se v hrůze před kily cpala prý čistícími tampony na pleť, které zapíjela vodou. To císařovna Sissy, jak jsem se dozvěděl, se živila přece jenom trochu chutněji – mlékem a šťávou z hovězího masa.
    Sissy měla vlasy od hlavy až na zem. Dvorní kadeřnice jí je denně dvě hodiny vyčesávala a za zatahání dostala občas pohlavek.

    SISSY a NADVÁHA
    Držela drastické diety, nosila silně utažené šněrovačky. Byla tak utažená, že si nikdy ani nesedla, v pokojích neměla ani židle. Maximálně při jídle používala klekátka.
    Při výšce 172 cm její váha nesměla nikdy převýšit váhu pytle cementu (platí ještě těch 50 kg?). Do svého prádla se nechávala zašít, aby ji nedělalo silnější. Zašívat těsně na tělo si dávala i jezdecké oblečení, ” sedíc na dřevěném koni”. Aby nepřibírala ve spánku, služebné jí na boky vázaly vlhké zábaly, denně jí měřily pas, stehna a lýtka.

    HOUBY PLATNÉ
    Zatímco si Sissy pročesávala vlasy (oceňuje speciálně ten, kdo neumí vyslovovat “S”), panu císařovi (jemuž Sissy kvůli licousům říkala krocan), spřátelení vrchní policajti dodávali tajně “hygienické dámy”. A protože se císařovně samým pročesáváním dostávalo nechuti k sexu, pětačtyřicetiletý císař potkal 8. května 1875 v šest hodin ráno v parku sličnou patnáctiletou, údajně rozkošně baculatou dívku, a ten den se prý potkali schválně ještě několikrát. Pak jí císař koupil nedaleko parku dům a pro sladké teplo domova, na kávu, rohlíčky a viržinko si tam chodil více než deset let.
    (Neopomněl ji nabádat, aby v době jeho příchodu neměla na sobě “tu otravnou šněrovačku” a nejlépe, aby ho očekávala rovnou v posteli.)

    _________________________________________________
    Poučení v titulku:
    EXTRÉMY JSOU VŽDYCKY NA HOUBY
    Posílám z Tramtárie do daleka:
    DNESKA STAČÍ DVĚ, TŘI DEKA!
    (tloušťka jde na klouby…)
    __________________________________________________
    Nejezte tampony (ani ty odličovací), jen dva knedlíčky od toho vepřo-knedlo-zéla při krásně voňavém nedělním obědě odložte svým nepřátelům!

    _________________________________________________________________
    Pravidla naší dohody:
    1. chceme trochu zhubnout, ale nemučit se
    2. hubnutí není smysl života
    3. prostě to zkusíme
    4. zkusíme to jen tak (s prstem v nose)
    5. prostě chceme dopnout kalhoty
    6. nevalte na nás, že musíme
    7. my prostě chceme
    8. my se prostě vzájemně hecujeme
    9. léto se blíží, chceme se sobě nehnusit
    10. chceme se tloušťkou nedusit
    _________________________________________________________________

    KONEC POKUSU v POKLUSU:
    Letní slunovrat – 21. června 2018

    SLAVNOSTNÍ VYHODNOCENÍ
    V sobotu 23. června 2018 u mě na zahradě v altánu!
    Vstupenka zdarma pro každého, kdo se přihlásí buď zde na zdi, nebo přímo mně ve Zprávě!
    Vaše současná váha je jen Vaše věc!
    Po přihlášení mi občas napište, kolik deka jste sundali, jak a co jste si přitom užili.

    BORCI FANDÍ BORCŮM:
    PŘESTAŇME HEKAT – SHOĎME DEKA !

    Celý článek

  • Čtvrtek 12.4.2018 PRVNÍ DEKO!

    Včera poté, co mi málem ustřelil uzávěr džín, jsem Vás pozval, abyste mi pomohli. Sám nemám dost sebekázně a vůle na to, abych vytrval ve snaze shodit váhu. A tak mě napadlo, že se Vás zeptám, jestli na tom nejste podobně a něco málo by se Vám nehodilo do plavek a letního ohozu shodit.
    A jo! Našli se nejen amatéři hudbnutí mezi námi, ale i profíci, kteří mají vyzkoušené prostředky a rady! (A někteří se s váhou perou stejně tak, jako my amatéři.
    Jen upozorňuji. Vážím si všech nabídek na kurzy, hodiny hubnutí atd. Ale tohle je stránka mého blogu a je to částečně hec pro mě a mé blízké i vzdálené přátele. Za stručné a naprosto jednoduché rady budeme vděční. Pokud myslíte, že by nám pomohla nabídka něčeho organizovaného, připojte link, ten rád uveřejním.
    Přihlašte se, že do toho dekolamu jdete s námi! Já Vás zanesu do své tabulky a Vaše občasné zprávy o tom, kolik a díky čemu jste shodili. Vůbec nás nezajímá Vaše současná váha! Jde o to, kolik vybojujeme, i když jsme labužníci, jídlo máme rádi, jste příležitostní úspěšní šéfkuchaři a sladká tečka po jídle nebo po kafíčku není nikdy marná!

    ZAČÁTEK!
    Za první jakž tak den s myšlenkou na rozumné shození váhy
    mám první vítězství! Shodil jsem PRVNÍ DEKO. No, 😉není to bomba?
    PŘESTAŇME HEKAT- SUNDÁME DEKA!

    Celý článek

  • PŘESTAŇME HEKAT – SUNDEJME DEKA!

    Sám bych to nedokázal.
    Kdo do toho jde se mnou?
    (Zuckerbergu, jestli nás od zítřka začnou skvělými nabídkami bombardovat farmaceuti pilulkami na hubnutí, budu věřit, že jsi opravdu genius! Ale pilulky jsou na houby. Mám slíbený nějaký příšerně hnusný čaj na hubnutí. Myslíte, že to má smysl?)
    Asi ten pohyb. Mám koupit rotoped? Samotnému se mi nechce někde s holemi chodit hodiny po lese! Postavím si před rotoped na zahradě v altánu telku?

    Celý článek

  • Letní SLUNOVRAT TO JISTÍ !

    21. června v den letního slunovratu pořádám pro všechny “hubeňoury”
    MEJDAN V ALTÁNU U MĚ NA VESNICI!

    Slovo nejde opravdu neexistuje? Pojďme si dát den D opravdu toho 21. června!
    Ať se můžeme oblíknout do plavek! Ale hlavně pro ten zátopkovský pocit potom, když něco nejde, a ty jsi přidal!
    Ode dneška má u mě bůček light utrum!!!
    Kdo se chce přihlásit, pište! Zanesu Vás do excelu, který moc neumím a aspoň se ho naučím a průběžně budu zapisovat svoje i Vaše MINUS DEKA!
    PŘESTAŇME HEKAT, SUNDEJME DEKA!
    Ufff, bude to těžký…

    Celý článek

  • ROZHODL JSEM SE TROCHU ZHUBNOUT. KDO JDE DO TOHO SE MNOU?

    Štíhlého kluka ze sebe už asi nedám. Druhou večeři už dneska taky ne!
    Nejde do hubnutí někdo se mnou? Budu sem občas dávat minus deka. Plusy nikoliv.
    Kdyby to někdo nechtěl psát sem na zeď, použijte, prosím, Zprávu. Samotnému mi hubnutí nejde.
    Ale myslím to vážně. Současnou váhu si nechme pro sebe. Jen ubírejme. Jsem realista. Chci shodit 5 kg. Kdyby to bylo rozumně víc, taky beru. Ale nemá smysl chtít nemožné. Jójo efekt atd.
    Rád jím. Jdu si nalít dvojku červeného a zapít tuhle výzvu!

    Celý článek

  • Svět se v prdel obrací?

     
    Mezi spoustou hřejivých přání k začátku roku mi přišla P.F. od jednoho velmi vzdělaného kamaráda: “Zatímco ostatní přejí všechno dobré, já Ti píši, co Ti nepřeji. Svět se totiž v prdel obrací…”
     
    Poctivě jsem o tom přemýšlel. A podvědomě jsem se bránil výbuchem štědrosti Ježíškových vnoučat, údajným růstem počtu mecenášů, zážitkem, jak chlap před mýma očima přinesl flašku rumu bezdomáčům u vchodu do obchoďáku.
     
    Chtělo by se použít slova Jana Nerudy, když k němu přinášeli ti nejchudší příspěvky na stavbu Národního divadla:“Dívám se na jejich skutky a moje víra v lidstvo vstává z hrobu…“
     
    Ale naše malověrnost má hluboké kořeny v naší historii. Vážných důkazů asi netřeba. Nevážné? Mrkněte do přehledu českých příjmení: Zatímco Malých žije v republice 6599, Velkých jen 107. Zatímco občanů Dusíků se mezi námi nachází 219, Kyslíků jen 55.
     
    Máme v rodokmenech jako v letokruzích naši zatrpklost a malověrnost navěky věků zapsanou? Mindrák malého národa uprostřed velkých?
     
    Pusťte si zprávy a těžké přízraky potáhnou nad vašimi hlavami a černokněžník volá Hoďte na ně síť. Boty z olova vám nabouvá tisíc informací dopadajících na vaši hlavu ať chcete, či nechcete.
     
    Jsme ještě ochotni s Voskovcem a Werichem nadšeně zpívat, že “svět patří nám, pro všechny dosti místa”?
    Nebo snad ono pionýrské “Zní zpěv a smích náš po kraji”?
     
    Kde se bere ryzí donekonečna se opakující optimismus mládí plného nadějí? Je to jeho jasnozřivost? Nebo tupost a nechuť respektovat negativní zkušenosti stárnoucích? Je to jen nedostatek uvědomění si blížícího konce naší civilizace? Neodvratný zánik po tisícíletí budovaného?
    Nevědí nic o červených knoflících na stolech bezejmenných zloduchů, kteří díky technologickému boomu kdesi pod povrchem země cílevědomě připravuje zkázu?
    Jak dlouho nám bude naše Země trpět bezohledné vyžírání zvenku i zevnitř?
    Je to jen nechuť podívat se pravdě do očí a vidět přerůstající hlad a žízeň obrovské části světa, které občas pošleme obnošené šatstvo nebo něco jako tu láhev rumu bezdomovcům?
     
    Nespočet Nostradámů. Varovné šeptání vědců. Je nám příliš dobře na to, abychom mysleli na hodně zle?
     
    Začal rok s varovnými osmičkami. Ale stačí přece osmičku položit na záda jak do mechu dychtivou dívku a před námi je aspoň pro tuto chvíli nekonečno. Nekonečno možností, nekonečno nadějí, před kterými slastně a tajně přivíráme oči i my, kteří míváme občas pocit, že svět se v prdel obrací.
     
     
    Jan Jazzík Krůta

    Celý článek

  • ZBÝVÁ PÁR DNÍ DO VÁNOC

    Prosím, rozklikněte!
    Kdybyste náhodou postrádali last minute dárek nebo jste ve Vašem městě nebo ve Vaší vesnici nemohli narazit na obchod s knížkami, nebo měli úplně vyprodáno, nabízím Vám knížku, nad kterou jsem seděl spoustu let. Možná, že by se našel někdo, kdo by z ní měl radost. Mám pro Vás čítanku historie od začátku letopočtu. Dvě kila četby, která baví tím, že povznáší.
    https://www.youtube.com/embed/7_7E3m-b-a8

    Čítanka historie pro lidi ,kteří neměli štěstí na dobré učitele dějepisu.Jiný pravdivý pohled na historii jak ji neznáte.
    YOUTUBE.COM

    Celý článek

  • CHYBÍ FOTKY!

    Milí čtenáři, jistě jste zjistili, že v posledních příspěvcích nevidíte fotografie.
    V hrdlu letitého softwaru portálu Brejle.net se vzpříčila jakási kost a fotky do něj vesměs nelezou. Ale nechte zoufat mne, já zoufám na rameně kamaráda, který Brejle kdysi vytvořil a jakmile bude mít chvíli času, pustí se do generální úpravy.
    Tak odpusťte, porucha je opravdu jen na našem systému jedniček a nul (pokud se tomu tak dá říkat).

    Celý článek

  • Ptákovina?

    Jakousi shodou okolností jsem se octl na schůzce lidí, kteří se označují jako lidé stříbrného věku. Tedy ptáci šediváci. Ta schůzka se odehrávala na jednom z ministerstev. Pracovní mejdan s názvem Expertům neodzvonilo organizovalo Sdružení Czech Top 100.
    Stříbrňáci kolem stolu byli hlavy občas známé podle obličeje, ale větší část mediálně neprofláknutých. Nicméně všechno opravdové Hlavy (lékařství, jaderná energetika, strojírenství, zemědělství, průmysl různých specifik, kultura atd. A protože jsem před časem několik let vymýšlel, administroval a organizoval portál www.brejle.net pro lidi, kteří před svými funkcemi už většinou uvádějí slovo emeritní (bývalý, vysloužilý, zasloužilý, ve výslužbě), shromáždění lidí okolo stolu mě zaujalo.

    Všichni vypadali nabití energií a nikdo z nich nepomýšlel na krmení holubů v parku.
    Uvědomoval jsem si, co za obrovský potenciál tahle skupina nabízí.
    A asi ne náhodou se v úvodním referátu uvádělo, že Národní fondy expertů fungují dávno v jednadvaceti zemích světa.

    Zatímco většina webů pro starší a pokročilé se stará o lidi ve věku uvadání, mírnění bolestí všeho druhu, zahánění do rezervace seniorů a tichého kouřma nedalekého krematoria, tihle všichni, my všichni, máme sto chutí poprat o svůj život, nestydět se za  věk, prosazovat svůj vyhraněný názor a bojovat ve společnosti o svůj plnohodnotný občanský životní prostor plný snů, chuti pracovat a nabízet k využití své znovuobjevované schopnosti.

    Zatímco stávající weby pro lidi pokročilejšího věku nabízejí pomoc ve stáří, my nabízíme diář nabitý budoucností! Nabízíme chuť aspoň trochu přetočit na ojetině  tachometr.

    Psychiatr – profesor Vladimír Vondráček při jakési oslavě svého bohatého třiaosmdesátiletého života prý jednou začínal svůj projev slovy: “Stáří má mnoho výhod…” Pak se odmlčel a po chvíli pokračoval. “Momentálně si na žádnou sice nemohu vzpoměnout, ale…”

    Samozřejmě, že stáří je pěkná bestie. Ale oni bělohříví kolem stolu byli ještě ve formě. A měli chuť pracovat. A zcela jistě ne jen proto, aby si přivydělávali k penzi.

    Nebylo by dobře jejich potenciál využít?

    Nenechte je z nudy psát nudné knihy vzpomínek! Navalte na ně práci. Ať se Nárpodní fond českých expertů nepromění v usínající senát.

    Vzpomínaného stříbrňáka profesora Vondráčka se tehdy ptali a on odpovídal:
    Jak sportuji? Já příliš nesportuji. Mým jediným sportem jsou takové smutné procházky. Proč smutné? Protože se jdu vždy projít na pohřeb některého ze svých přátel, kteří pravidelně sportovali, nebo je jedu navštívit do nemocnice, kde leží s nohou v sádře.
    Nebo:
    Veselý večer je prospěšnější než tuba léků na uklidnění.
    Nebo:
    Zkoušel jsem lék na nejlevnějším pokusném zvířeti, totiž na sobě.
    Nebo:
    Lázně? Nejsem natolik zdráv, abych mohl absolvovat celý lázeňský režim.

    Nekoukejme na seniory jen jako na rezignované adepty krematoria!

    Mají víc času než dřív a chce se jim pracovat… A pak, že nejsou lidi!

    Co myslíte? Je Národní fond expertů jen ptákovina? Nebo by se experti ve výslužbě dali smysluplně využít?

    Celý článek

  • Absurdní: KRŮTA VE VIKÝŘI

    Včera jsem si v Praze na Vinohradech povídal se čtenáři o knížce MŮJ DOMOV – MŮJ SVĚT v pořadu Jaroslava Suchánka Vikýř. Bylo to moc příjemné, protože známý televizní sporťák je v úžasné kondici a v publiku byla většina lidí, pro které je knížka ještě stále ikonou.

    A o tom to je! (Můj výhled z okna na náš románský kostelík.)

     

    Připravuji druhý díl a právě teď možná jako ozvěna toho včerejška:

    Mám několik tlustých sešitů s výpisky moudrostí z knížek. Jsou to často objevná setkání. Knížku už si třeba vůbec nepamatuji a jedna věta z ní stojí v sešitě jak žulový pomník. Myslím, že to je jediný cíl psavce: Verbalizovat a skvostně formulovat svou myšlenku, která přežije samotný příběh…
    Náhodně jsem otevřel na stránkách výpisků knihy Viktora Koněckého Sny námořníka, kterou jsem četl v dubnu 1983:
    “Píšeme proto, abychom někomu mohli sdělit své tušení pravdy.”

    To slovo tušení je úlevné. Čiší z něho moudrá pokora. Pokora proti aroganci blba, který pochopitelně mudrce v momentě krize překřičí. Ale ta moudrost je nehnutelná jako bludný kámen u cesty.
    “Nikdo neví, proč se nad něčím od začátku do konce vymyšleným zalévají člověku oči slzami, proč je mu tak nevýslovně hezky. A proč bez tohoto pocitu není krásné literatury…”
    “Opravdová próza má lidem odhalovat reálnou možnost důstojného života…”
    “Pověrčivost je dobrá k tomu, že lidi nabádá, aby si všímali symbolů…”
    “Udělat někomu maličko dobře, je mnohem těžší než udělat někomu hodně zle, neboť svět nám poskytuje miliony důvodů a příčin k ospravedlnění špatných činů…”

    Věty jen tak hala bala vytrhané z kontextů. A přece každá na hodiny přemýšlení o sobě, o světě. Ale pak si pustím zprávy a z obrazovky se na mě vychrstne kýbl pomejí.

    Řeknete – proč tu bednu pouštím. Dá se žít v poustevně, když musím za chvíli jít pro rohlíky? Asi bych to nedokázal. A tak konfrontuji krok sun krok moudra s realitou, o kterou zakopávám. Dobro a zlo, krása a ošklivost, pravda a lež. Tušení co je co…

    Ale rohlíčky dnes opět obzvláště dobře vypečené.
    Hezký den v rámci možností…
    Jan (Jazzík)

    Celý článek