Od svatby k rozvodu jen krůček

Na začátku stojí dva šťastní lidé, kteří si slibují věrnost, oddanost, toleranci. Přestože však dnes už často vědí, co mohou od společného soužití očekávat, přestože hledí do budoucnosti s optimismem, vztah začne po čase skomírat. A řešení? No přeci rozvod!

Úroveň rozvodovosti dosáhla v České republice až 50-ti procent. To je skutečně alarmující stav. Podívejme se na tuto statistiku ještě hlouběji. V absolutní většině případů se jedná o rozvody prvních manželství, ke kterým dochází po třech až čtyřech letech, i když v posledních letech stoupla i rozvodovost po pěti až deseti letech. Zhruba polovina žadatelů o rozvod (tedy čtvrtina všech sezdaných) uvádí jako příčinu rozvratu „rozdílnost povah, názorů a zájmů.

To působí až neuvěřitelně, když uvážíme, že spousta párů se svatbou nespěchá a část jich žije i s dětmi takříkajíc „na hromádce“. Tímto přístupem se totiž vylučuje zbrkle neuvážené jednání, stejně jako nucená svatba z důvodu těhotenství partnerky. I samotné statistiky uvádějí, že svatbu jako řešení vztahu většina dvojic volí, až když chce mít děti a je finančně nezávislá na rodičích. Dokud partneři nemají dostatečné finanční zázemí, o svatbě většinou neuvažují.

Zdá se vám při zohlednění všech faktů přirozené, že se za vysokou rozvodovostí skutečně skrývá rozdílnost povah? Mně tedy ne. A tak hledám dál. Zvážím-li všechny okolnosti, včetně měřítek společnosti a ekonomické reality, logicky se nabízí vina „dnešní doby“. Na tu však nemůžeme svést všechno, nakonec záleží na každém z nás, našich duševních kvalitách, vnitřní morálce, naší ochotě se přizpůsobit. „Dnešní doba“ nám poskytla možnosti, uvolnila jistá pravidla a my se tedy okamžitě hrneme k tomu, abychom jich využili? Zřejmě se bojíme, že něco promeškáme…? Svádíme to na dobu, ale to naše netolerantní postoje způsobují, že souboj různých povah se prohlubuje do nesnesitelnosti. (Pro upřesnění: Tím nikoho nenavádím, aby zůstal s osobou, která se chová násilně.) Kdybychom sami v sobě dokázali vzpružit větší sebekázeň, kdybychom se tolik nespoléhali na absolutní svobodu demokracie a neházeli vinu na druhé, počínaje státem a konče partnerem, potom by rozvodovost zajisté tolik nestoupala.

Dokazují to i jiná „celoevropská čísla“, z nichž vyplývá, že nejnižší rozvodovostí se vyznačují státy se silnou náboženskou tradicí, tj. Itálie, Španělsko a Řecko. Osobně jsem odpůrce církve (jako instituce), přesto myslím, že křesťanství disponuje nevyčerpatelnou zásobou pozitivní energie. A v tomto případě musím uznat, že nejspíš nejen desatero, ale také pravidelné knězovo kázání, masírují lidské svědomí.

V naší zemi se i přes porevoluční boom ocitá křesťanství víceméně na ústupu. Proto co se týče rozvodů, hledím do vzdálené budoucnosti poněkud pesimisticky. Nelze vyloučit, že svatby se postupem času stanou přežitkem. Muži i ženy (které pravděpodobně dosáhnou kompletní rovnoprávnosti) budou nejspíš žít jako partneři každý zvlášť, přičemž o výchovu dětí se buď podělí, nebo z velké části svěří dítě do rukou vychovatelek. Že rodina tvoří základní kámen správné výchovy? Přesto se tím dnes 50 % párů neřídí – a z našich dětí vyrůstají individuality, ambiciózní osobnosti závislé na úspěchu – každý jen sám za sebe.

Komentáře

  1. Jan Porizek napsal(a)

    Dosti skeptická vize, paní Renato. Nečekal bych od Vás. A domníval jsem se, že “ženy, které pravděpodobně (již) dosáhnou kompletní rovnoprávnosti” uvědomí si specifickou a nutnou rozdílnost obou pohlaví, včetně vzájemných výhod z tohoto rozdílu plynoucích. Že bych potkal sám sebe coby ženu? Hrozná představa! JP

  2. wbgarden napsal(a)

    MILLE MODI VENERIS

    Hned po rozvodu
    lásko
    se opijeme
    šampaňským
    v naší hospůdce
    zakouřené
    zatančíme si poslední tango
    a ještě jednou v hotýlku
    U lítosti
    spolu
    vyspíme se
    do
    růžova

    A bude zase ráno
    ty objednáš kávu
    já tiše
    oholím se
    naposledy se políbíme
    a půjdeme
    domů…

    http://ru.warnet.ws/img4/171/foto/33.jpg

Napsat komentář