Abeceda tajemna – díl VI.

Na téma dnešní kapitoly mě přivedla má křehká přítelkyně, která – ač sama prošla peklem v zemské podobě – mě vždycky dokáže povzbudit, pohladit mě a dodat mi tolik potřebnou energii jít dál.

Je pozdní podzim, slunce se na obloze ukáže jen zřídka, stromy se změnily v holé dřevěné kůly, déšť a chlad nutí zabalit těla do vrstev oděvů. Jakoby všechno dávalo své sbohem. A v tyto dny přicházejí, stejně jako v jiné, ti, kteří mě potřebují. Tu s bolavými zády, tu s bolestmi na duši, tu s problémy se žaludkem. Nikoho neodeženu od svých dveří, jen se vždycky jen ptám, kde já mám vzít sílu.

     Energie. Nemá cenu ji představovat, i když má tolik podob, tak absolutní slovo snad ani neexistuje. Já se budu zabývat tou životodárnou. Nebudu ji nazývat slovy jiných kultur, jsme v Čechách a tady i zůstaneme. Překvapivě nejvíc jí nenajdeme v živých věcech, ale v těch zdánlivě mrtvých. Oheň, voda, vzduch jsou ty nejmagičtější pojmy na světě. Na jedné straně život dávají, na druhé straně ho stejně tak rychle berou.

     Každý čerpáme energii z něčeho jiného, každý s ní i jinak zacházíme. Občas se ale každému z nás stane, že ji potřebuje dobít. Jedni chodí do lesa a objímají stromy, jiní nastavují tvář slunci, další pak tisíckrát laskají svého domácího mazlíčka. Když vám bude opravdu ouvej, slunce bude schované za mraky, stromy budou holé bez listí, mazlíček nebude ve své kůži, zkrátka všechno jakoby se proti vám spiklo…nevadí.

 taky potřebuju sluníčko, i když ten dnešní vítr mě fascinuje
 ráda ho poslouchám
 listí lítá kolem oken, větve se objímají, prostě pošušnáníčko pro oči

…tohle mi napsala má dobrá duše. Vítr. Vyjděte ven, otočte k němu svou tvář a nechte se laskat. Kdo vás pohladí tak něžně a hřejivě jako on. Že to teď bude nejspíš pořádně studit? Ale jděte…

 Naučit se zacházet s energií je stejně potřebné, jako naučit se číst. Hloupost, říkáte si, babské povídačky o energiích ze stromů? Slyšela jsem takové názory. Ale věřte, energii přijímáme běžně, aniž si to uvědomujeme. Vážně nikdy jste neobrátili svou tvář ke slunci? Vážně nikdy jste neměli potřebu hladit svého psa, jen tak mimoděk, aniž by to on sám vyžadoval? Nikdy jste neměli chuť sprchovat se trochu déle než je vaším zvykem?

Tak vidíte. A příště si můžete zkusit jak svou energii poznat, předat a zase ji získat, když budete potřebovat. Chce to jen malý trénink, dokáže to každý, nic to nestojí, ani to nebolí.

Foto: Jan Krůta

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Dnes děkuji za připomenutí minulého.. venku je mlha, v pokoji šero.. ten vítr bych zrovna potřebovala.. bylo by pošušňáníčko 🙂

Napsat komentář