Deník školní a domácí/Vánoční hlavolam

„Honzo, nevzbuď Ondru. Slíbil jsi, že budeš dlouho spát!“

Je to marné. Ráno po Štědrém dnu je moc hezké ráno. Ať se počasí za okny podaří do bíla, nebo nepodaří, ať jdeme ten nejhezčí večer v roce do postele jakkoliv pozdě, vůně borovičky a hromádky dárků nám dlouho spát nedají.

Za chvíli už se vyhrabáváme z pokrývek všichni, ještě v pyžamech na sebe natahujeme nové svetry, obouváme na boso lyžařské boty, Ondra se pokouší bruslit po koberci v obýváku a mámu ten den poprvé musíme málem omývat.

Najednou se Honza polekaně ohlédne po hodinách, zavyje a vrhne se k televizi. Pokračuje celý rok očekávaný pohádkový maratón. Obrazovka se rozsvítí, něco v ní praskne a konec.

„No to snad není pravda,“ lamentují kluci.“ „Tati, udělej něco.“

Jako televizní opravář jsem neuspěl. Televize si nedá domluvit ani ranou pěstí. Je to malér. Nálada rázem pod bodem mrazu. Co na tom, že ty pohádky kluci už skoro všechny znají? Těšili se na ně znovu. Televizní pohádky přece patří k Vánocům.

Neodmlouvám. Mají pravdu. Ale Vánoce jsou přece Vánocemi ne proto, že  televize hraje od rána do noci. Čekám. Kluci ještě sem tam hudrají, ale už jsou zahrabaní v nových knížkách. Zahrabu se do svých nových knížek.

Za chvíli na sobě cítím Ondrův pohled. Teď se zeptá. Zeptal se: “Tati, a proč se říká Vánoce?“

A už to vypuklo. Vytahuji z knihovny slovníky a hledám v nich i v hlavě odpovědi na x otázek svých kluků.

„Vánoce? Počkej, tady: „z německého Weihnachten – svatá noc.“

„A proč svatá noc?“

Narodil Ježíš Kristus.

„A co to bylo zač?“

„No ten Ježíšek, jezule, co jako nosí dárky,“ začínám se potit.

„On někdy byl?“

Bojím se, aby mě nenachytali na švestkách:

„Seznam – najdu tam, co neznám,“ říkám a startuji počítač. „A taky Wikipedie! Najdeme si o tom, co napsali chytřejší.“ Encyklopedie  zaplnily vánočně vyzdobený stůl, počítač svítí a vyhledává potřebná hesla.

Dál už jsem jen četl a vysvětloval to málo, co jsem věděl:

„Apoštol Lukáš o narození Ježíše ve svém evangeliu zařazeném do píše v Bibli:

´V oněch dnech vyšel rozkaz císaře Augusta (Octavianus Augustus vládl v letech 27 př. n. l. až 19 n. l.), aby byl sepsán všechen svět. I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Odebral se také Josef…´  Ten Pepík byl tátou Ježíše a jeho mámou byla Marie. To jsou ti dva, co máme v Betlému nad jesličkami.  Kde jsem to byl… jo…´Odebral se také Josef z Galileje, z města Nazaretu, do Judeje´ to je v dnešním Izraeli, ´aby se dal zapsati s Marií, svou snoubenkou. Byla těhotná. Když tam byli, přiblížil se den jejího porodu. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože v útulku nebylo místa.´ 

„O přesný rok narození se učenci dohadují dodnes. Aby se to zkomplikovalo, ani rok narození Krista, tedy našeho letopočtu není moc jasný. Tady čtu, že to sčítání lidu se odehrálo roku 8 před naším letopočtem.  A jak vědí, že se narodil z 24. na 25. prosince? Zase je v tom zmatek. Hádky o datum narození se táhnou odjakživa. Byl vypočten 25. květen, 19. a 20., duben, 2. listopad… Aha, až tady je to: ´Až biskup Augustus Aurelius (žil v letech 354-430), který žil na území dnešního Turecka a je známý jako sv. Augustin, vyřkl jako den Ježíšova narození 25. prosinec… A pak další arcibiskup Jan Zlatoústý, který žil v dnešním Istanbulu, ve svém kázání roku 386 prohlásil, že Ježíš – Syn boží se narodil v noci z 24. na 25. prosince.

 

Staří Římané, ale i naši předkové slavili už začátkem našeho letopočtu v době dnešních vánoc svátky slunce. Období zimního slunovratu, návrat Slunce, přibývání světla. Lidi měli radost, slavili a veselili se… Jo, tohle je zajímavý, neusnuli jste kluci? Je to jasný…Vrchnosti se veselení poddaných pranic nelíbilo… Poslouchejte. Ve spisu neznámého církevního autora se našel asi pravý důvod umístění narozenin Ježíše: ´Zvykem pohanů bylo 25.prosince oslavovat narození Slunce a během těchto oslav zapalovali světla. Těchto slavností a svátků se účastnili i křesťané. Proto si někteří představení církve všimli, že křesťané projevují náchylnost k těmto oslavám a rozhodli se, že v tento den je třeba oslavovati boží narození…´

 

A slavilo se narození božího syna Ježíše. A lidi měli být potichu, modlit se k němu a čekat, až jim pomůže z bídy. A protože zásob z úrody ubývalo, tak se z nouze udělala ctnost. Tomu se říkalo půst.  Na Štědrý den se nesmělo jíst a za odměnu se mělo ukázat zlaté prasátko. Tak mi to zase říkali moji rodiče. Jenže my s tátou jsme si to prasátko radši dali dozlatova usmažené…

A stromeček? Počkejte. To je zase tady: V Praze poprvé až v domácnosti ředitele Stavovského divadla v roce 1812. Teprve potom se pomalu rozšířil. V malých místnůstkách ho dokonce věšeli na strop vzhůru nohama!“

Se stromečkem vzhůru nohama jsme pomalu zavírali jednu tlustou knihu po druhé, vyhledávače v počítači si pro dnešek mohly dát oraz.

„Tati, a víš, co se mi na Vánocích líbí nejvíc? Že  je jedno, kolik je hodin. Viď, že jo! A že jsme všichni doma, že jo…  Zahrajem si dobývání Karlštejna?“

Stolní hry jsou pro mě mor. Ale podíval jsem se na mudrce Ondru a byl jsem rád, že je mudrc a byl jsem rád, že Honza neprotestoval.

Než rozložili figurky a hrací plán, zvedl jsem se a šel jsem Ondrovu moudrost opakovat mámě. V kuchyni už to nanovo vonělo a  všude v bytě bylo nejvíc doma. Televizní bedna číslo jedna mlčela nejkrásnější vánoční pohádky a já jsem po dlouhé době hrozně rád prohrával.

Když všichni pozdě večer usnuli, v hlavě jsem měl plno jako v králíkárně. Pomalu ze mě vypadávala tahle balada o člověku, který neměl to štěstí, jako my…

Kapr je namodro/a děda naměkko,/už krásně voní/vánočka z trouby,/větvičku navlík/do ozdob z krabice,/krabice, která by mohla/vyprávět.// Je Štědrý večer/a děda vyhlíží,/za oknem snáší se/peřina prachu,/je Štědrý večer/a děda vyhlíží/vnuky,/

co sem vtrhnou/jak hejno draků.//Když dlouho nejdou,/fotky si prohlíží,/má spoustu času/a skoro už žádný,/postavy, co zná jen on/a nikdo jiný,/sedají ke stolu,/boty od špíny.//-Kde jste to chodili,/přátelé moji,/než jste mě přišli/navštívit z obrázků?/ -Máš divnou otázku,/ty starý blázne?/Dopověz raděj,/na co kdys/ nedošlo.//A nos už na stůl/a rozsvěcej světla./Na cestách mrtvých/pršelo.//A děda běhá,/chce uctít své minulé,/otvírá svou láhev/hořčáku./Všichni si připijí/na zdraví živých,/lidí, psů, koček/i vrabčáků.//Pak židle odstrčí,odejdou oknem,dědovi je těžko u srdce./Syn s vnuky přišel/až druhý den na skok,/snacha v nazrzlé paruce.viz web!s novými prsteny na ruce???//-Kdo to tu našlapal/podlahu sakra?/Nemáte, dědo, v sobě kus/čistoty?/A kdo to vyskočil/z druhého patra?/Vždyť máte na okně/šlápoty!//Vyprávěl pomalu,/kdo ho to navštívil/a oni odešli/uprostřed věty./Snacha si po cestě/ťukala na čelo,/rozhodla k dědovi/nepouštět děti.//

Děda si ten večer/natáhl holínky,/dolil si hořčák/a otevřel okno./Za oknem noc,/tichá vánoční malba,/a potom vykročil/do svého alba.//

Foto: Maya

Komentáře

  1. Ondra napsal(a)

    Některé věci se asi nikdy nezmění.Dnes je Štědrý den,půl sedmé ráno a já už datluju do počítače,protože mě malý Mates přišel vzbudit v šest.Prostě už nemohl dospat.Každý rok se na tenhle den,moc těšíme.Nejhezčí je ta dětská radost,když trhají papír z dárků a obdivně vykřikují.Shodou okolností dostane Matýsek taky brusle,hokejku,vzduchovku a spoustu dalších hraček.Dnes je nakupování jednodušší.Většinu dárků jsem objednával přes internet a i přes pár nedorozumnění s poštou vše došlo v pořádku.PŘEJI VŠEM BREJLIČKÁŘŮM KRÁSNÉ VÁNOCE.

  2. Emma napsal(a)

    Díky! 🙂
    Em
    Honzo, Ondro, Peggy, Wbg., Mayo, Ivet,….. a všichni Brejlounci…. Nádherné, klidné a pohodové svátky!

  3. Peggy napsal(a)

    Kdybych mohla být Ježíškem, nadělila bych Vám všem, co si přejete. Ježíšek nejsem, a tak jen na dálku, posílám všem přání, aby jste prožili všich ni tyhle dny tak, aby vám bylo jen hezky. Emm, děkuji za pozdrav, a hezký pohlazení. Tak nějak jste už všichni ve mně, za tu dobu blíž.. Mám Vás ráda a pokud jsem někdy někoho pozlobila, odpusťte mi, nebylo to ve zlým, ale víte jak, občas se každej z nás, tak trochu brání!!!Chtěla bych vyjmenovat všechny, na který právě myslím, ale byla by to nesmírně dlouhá řada jmen, jste všichni moc fajn, a každý z nás, máme právo na to, bejt jiný. A právě to je asi krásný!!!Krásný dny vánoční. A zvláštní dík patří Honzovi, nemá to jednoduchý, a proto si dovolím jemu mý přání vyslovit. Plný sáňky balíků s penězi, aby mohl vydat všechny ty nachystaný, krásný a moudrý knihy, aby moh udělat z Brejlí, něco světobornýho, kde by se scházeli všichni, někdy už podceńovaný, ne nejmladší ročníky 🙂 celýho světa!!!!! Něco jako Facebook, no ne? Krásný svátky!!! a dík, naprosto všem, za to, že jste! Vaše Peggy

  4. wbgarden napsal(a)

    U příležitosti slavnostního tohoto jistě milého trápeníčka s posledními kapkostičkami přeji všem brejlovitým včíl nejen krásné vánoce, ale ještě lepčejší dny další a další a další atd….
    Jo Peggy, s tím sněhem je to tak. Nejhorší je první pětikilo jiskřivé superběloby direct do tlamičky a další pak sofort za krk. Potom už to docela de. Či Či.
    http://wbgarden.com/wbgarden%20vv.jpg

  5. Peggy napsal(a)

    Dnes lenoším, (jak jsem se už zmínila:-)) a tak jsem si prošla ještě jednou pěkné psaní.. Ty brusle v obýváku, to snad má za sebou už každý z nás..Všechny dárky se musí přece odzkoušet!! chichi..pěkné..a básnička dole? když jsem ji četla kdysi poprvé, vzalo mě to.. Ptám se vždycky, proč? Nějak nevím. Čeká mě to podobně? nevím, ještě tam nejsem, ale nějak cítím, že se zas až tak bát nemusím.. Nevím, ale myslím, že když lidé nakonec zůstanou v tý tolik smutný samotě, něco bylo špatně.. už dřív! a není to podle mýho, jen vina v dětech.. Ale nevím, snad se to dozvím.. Nebo ne.. Jedno však vím, že ať bude co bude, dala jsem svým dětem tolik lásky, kolik to bylo možný.. a na to, zda se mi nějak vrátí, jsem nikdy nemyslala a nemyslím ani dnes..Hezký den

Napsat komentář