Osud člověka

Každý je osudu svého strůjcem. Ano, je to tak! Letec Meresjev by se nestal světoznámým hrdinou a Polevoj by o něm nenapsal román, kdyby se Meresjev nerozhodl pro povolání vojenského letce. Nestal by se možná hrdinou, kdyby po sestřelení, v jehož důsledku přišel o obě nohy, nečetl knihu o letci z 1. světové války, který se beznohý po tvrdém tréninku vrátil do své stíhačky. Nestal by se hrdinou, kdyby nepodlehl příkladu onoho letce a nerozhodl se dokázat, že i on bude znovu umět létat. Svůj osud si tedy nastrojil.

Já jsem si sice nenastrojil osud hrdiny, ale osudu svého jsem rovněž strůjcem. Na společenském večeru jsem se seznámil s krásnou mladou dívkou (možná přeháním, vím, že v mém věku se mužům líbí i psi a  mladou  dívkou je každá žena pod padesát). Těžko definovatelné chemické látky vyvolaly za přispění katalyzátoru Víno Zlomek a Vávra z Boršic u Blatnice vznik substance, která způsobila, že jsme si celý večer měli o čem povídat a čemu se smát. Byť mám díky pestrému a dlouhému životu široký repertoár vypravěče vážných i veselých historek, partnerka nebyla jen vděčnou posluchačkou, ale i aktivní diskutérkou. Rovný rovnou si našel!

Barborka nechala plavat navazování užitečných obchodních kontaktů, pro něž do Prahy na večírek přijela ze severních Čech, a já jsem se nevěnoval osobnostem, které si myslí, že je považuji za důležité. Od všeho všedního a povinného jsme se odpoutali, a všechno příjemné přiměřeně místu a okolnostem rozpoutali. Nečekaný soulad duší (reinkarnace zřejmě začíná už předsmrtně) způsobil, že až v pozdních hodinách jsem si všiml jejího (oč méně bombastického, o to víc pikantního a svůdného) výstřihu. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že by mohlo (aspoň na mé straně) nastat erotické dusno, vyslovila krásná Barborka nečekané přání:“ Sežeňte mi ženicha!“ Bláhové děvče! Neví, že nikoho pro ni lepšího, než jsem já, nesežene ani nejlepší sňatková kancelář. S nikým si přece nemůže rozumět tak dobře, jako se mnou! Nikdo jí nemůže dát tak málo, jako já. Nikdo ji taky nemůže mít rád tak upřímně a nezištně, jako já. A i kdybych chtěl, byl mentálním sadomasochistou, a hledal jí partnera do života, neuspěl bych! Který chlap by chtěl žít se ženou, která je sice krásná, ale emancipovaná, inteligentní, která má vlastní názor, obchodní talent – a vzhledem k tomu, že se spřátelila se mnou, i vysoké nároky na intelekt partnera? (Co je tu k smíchu?)

Po večírku jsme se spolu trochu prošli po vltavském nábřeží. Kochala se noční Prahou a partami baťůžkářů u nábřežních hospůdek. Nekoukala po kolem jezdících drahých vozech. Má romantické srdce! Možná, že jsem ji v jednu chvíli vzal kolem pasu nebo za ruku. Možná to i snesla.

Zastavil jsem taxík a odvezl ji k domu, v němž nocovala u své kamarádky. Byl jsem na rozpacích, jestli mám podle svého zvyku a klasického vzdělání vystoupit a otevřít ji dveře, aby si nemyslela, že chci zneužít situace a na rozloučenou ji políbit. Vystoupil jsem a situace jsem lehce zneužil.

Od té doby se mi neozvala, na maily nereaguje, telefonovat jí se ostýchám. No a co? Možná je všem dnům konec, ale ten jeden večer bych nevyměnil za dovolenou all inclusiv  ve stohvězdičkovém hotelu na Seychelách s Miss World. Nevím, o čem bych si s takovou misskou povídal.

Tak jsem si nastrojil osud hrdiny okamžiku. Ale protože okamžik je doba, během níž může tsunami zničit pobřeží a ostrovy, tak to zase není až tak málo. Na tsunami se taky nezapomíná, že Barborko?

Komentáře

  1. fiflena napsal(a)

    Moc hezké, život je někdy mrcha krutá. Ale, třeba se Barborka ještě ozve.

Napsat komentář