KDE a JAK se vzalo/ Jít na kutě?

Kutě vznikly v dřívějších dobách z toho jak lidé spali a oblékali se. Spali na lavici nebo na peci a přikrývali dekou, často také oděvem do chladnějšího počasí, tedy kutnou. Kutna (z něm.: die Kutte) byla nejen mnišským, ale i běžným pracovním a často jediným outdoorovým oděvem. Zakutit se mohlo tedy znamenat přikrýt se, zachumlat se, pro děti pak, kde se nejčastěji výraz užívá, udělat si z přikrývky domeček, kutloch, pelíšek, ze kterého kouká jen
špička nosu. 😀

P.S.
Moc by mě zajímalo, proč se třeba říká To je ale bašta, nebo Okno dokořán? Neví to někdo na Brejlích?

(Vykutáno z internetu)

15 komentářů u „KDE a JAK se vzalo/ Jít na kutě?“

    • Aničko, že by tomu říkali kutit? 🙂 Nevzniklo to třeba z toho “jít na kotě”? Já jsem tedy neviděl chlapa, který by tak říkal manželce, ale zoufalci v dabingu to používají, protože potřebují maximálně dvouslabičné slovo (náhražku třeba za “honey”) a “mede” jí říkat nechtějí. Takže manžel si třeba kdysi v naší historii mnul večer bradu a rozmrzele si říkal: Dneska večer už zase budu muset jít na kotě… 🙂

  1. V době, o které píše pan doktor H. a kterou jsem měla na mysli i já, se manželkám určitě kotě neříkalo. Ale třeba se toulavé kočky přemnožily, a pak opravdu bylo potřeba jít na koťata, nebo alespoň na to jedno kotě – kutě (berme v potaz vývoj jazyka), které v noci otravovalo nejvíc. Všelicos je možné v životě lidském. A.

  2. Vzala jsem si na pomoc Etymologický slovník jazyka českého, jako autor uveden Václav Machek, vydalo nakladatelxtví Lidové noviny v roce 1997 jako reprint originálu z roku 1971. Podle něj:
    “Bašta” ve snyslu dobré jídlo pochází z italského pasto (jídlo). Asi byli v Čechách Italové oceňováni jako dobří kuchaři…
    Dokořán se tam nevyskytuje samostatně, ale u výkladu slova kořen se mimo jiné dočteme: “Významová souvislost kořen-keř je dána tím, že keř i kořání je obé rozrost do šířky…” Takže okno dokořán je doširoka (otevřené).
    No vida, a já ten slovník tak znectila, protože tam není ani tak základní slovo, jako “šminky”. Ví někdo, odkud tohle přišlo?

  3. poletucho, před časem takovou malou knížečku prodávali v Levných knihách. Nevím, zda to byla ta, o které se zmiňuje Peggy, nebo zda je ještě v prodeji. Ze stejného zdroje vlastním (S)prostonárodní čítanku. Taky móc pěkné čtení. To píšu jen proto, abyste mne tu nepodezírali z vlastnictví jen vážných vědeckých děl. Mějte se krásně! A všechno nejlepší k zítřejším brejlovým (brejličím?, brejlím?) prvním narozeninám. Jdu připít. A.

    • Ani, díky, i když v Levných knihách už asi neuspěju a v Knihovně digitálních dokumentů tím hůř… nicméně zkusím tam i tam 🙂 Jo a první narozeniny? Pro jistotu zapíjím už teď, i když jsem to netušila. Živjó!!! Ať se Brejle rozvíjejí do krásy a jdou dál stále jistějšími kroky i krokovými variacemi, aniž by skákaly jak Někdo píská.

  4. Honzi, doufám, že se nějakým psaním na tohle téma s námi podělíš…:-)
    Osobně žádnej slovník nemám,(tedy knižně :-), já chtěla jen rozčeřit poněkud “nóbl intelektuální” diskusi 🙂 a neboť už roky toužím, být v podobných taktéž rovnocennou účasnicí, leč můj intelekt na ně nestačí!!!!!!!!! :-)),chichi, tak jsem si dovolila se přidat po svým…no a vida, docela jsem uspěla.. i v tak intelektuální společnosti, se dá někdy zabodovat ,byla jsem přijata…:-))!!! No jinak asi právě o tom to bude… chichi..hezkej den..všem!

Napsat komentář