Zvidiny

 Tvář s tváří
se nemine
je-li
vidět dál

a skrývky
třpytí
do úst
sedmikrásky
ze strun stržený
jak kožich
zasněžený
harfy…

Čelo
praská
na čele

čím víc
je zmítání
čím víc

vlekou
odkopaná křídla
lustry
nad skříněmi!

Sněží kovadliny
z třesu mraků
a jen železo
smáčí
tělo
v chřípí
stromů…

Větve
mrtví
ubrzdili…
ulpí víc lásku tělem
na špalku.

Síra skočí
holí bez postraňků
a loutnu
vpíchne
do pasáže
rtů.

I bolest září!

Kroky níží
horu
čím je
výš…

Tvář s tváří
se nemine
je-li
prostření
úplné.

Lože
hrne praporky
kudy jsou
i paže bílé…

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Škoda, že je už tak pozdě, napsala bych pink a ponk..:-), ale snad Ivet, snad ještě nespí.. ˇAch, Bušíčku, tyhle obrázky vyvolávaj představ…:-) Hezká, jako obyčejně.. Krásný dny.

  2. Peggy napsal(a)

    Ivet nikde,pink a ponk se nekoná..Nekoná? Ivule, nespi!!!!! Nejseš Brtník, nenamlouvej si to.. nebo vlastně, neomlouvej!!!!Jdu něco naškrábat.. a těšte se pardálové a kritici..chichi, to bude zase blbina..chichi, noco už, co umím umím, co neumím, už se nenaučím.. pěkný podvečer.. Jdu na čaj, dám si tam i torhu moravský špic slivovic.. Ježíš, já se navalím, mám už ted dobrou náladu, svařák na Staromáku udělal svý..chichi, nemám trajning 🙂 !!!papa zatím

  3. Peggy napsal(a)

    Ach jo, zapadli všichni sněhem.. no co už, vykecám se a jdu, už mě tu nikdo dlouho neuvidí 🙂

    Když se mnou nejsi.
    ———————-
    Bílý prach
    z měkoučkých chomáčků
    nespředený vlny
    beránků Božích,
    v adventním tišení,
    splašený vítr,
    ze zámeckých schodů
    dechem ledovým
    až dolů,
    k tramvajím,
    ve vírech honí.

    Roztančeným
    pod sukněmi
    plynových lamp,
    vločky
    rozdováděný
    něžným klouzáním,
    po zlatý kůži stínů,
    o sladkým stýskání
    tančí,
    líbáním mrazivým.

    Bloudím
    v uličkách,
    vonících
    cukrem vanilkovým
    a hledám dům,
    kde jsi
    tenkrát
    pěstí
    k dlažbě srazil,
    Jidášovi blbý kecy.
    A pak jsi
    do mýho tepla
    zas vešel blíž.

    Vzpomínám si.
    Jak jsi líbal
    moje slzy.
    Šeptal po tisící
    že mě už nikdy
    (a vůbec…)
    neopustíš.
    A mezi mými vzlyky
    jsi ani nezaslech,
    že prát se nesmíš.

    Se mnou dnes nejsi.
    Nestýská se mi.
    Praha je po všech
    střechách věží,
    obnažená
    něhou víc
    než dřív.
    Víc než na tři prsty
    linkou silnou,
    bělostný křídy
    vzkříšenýho Lady.

    Labutě na nábřeží
    krmí muzikanti
    z Karlovýho mostu
    drobnýma
    z jazzovejch klobouků
    a smutní malíři,
    prokřehlými prsty
    lijou do Vltavy
    z děravejch kapes
    poslední kapky
    plamínků whisky.
    Barvami vlasů
    jejich
    poslední
    nevěrný družky
    z podkroví.

    V tichosti promlčení,
    už zlatým
    do tmy
    okna domů září.
    Za všemi
    zapadly sněhem
    s první adventní nedělí,
    stopy a jizvy
    po Jidáších.
    Až za hranice Prahy.
    Za hradby paneláků
    kde roztomilí
    sněhuláčci,
    budou,
    i dnes v noci,
    hlídat spánek dětí.

    Všude jsi se mnou
    i dnes nebyl.
    Nestýskám si.
    Až tam,
    kde ty jsi.

  4. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Jsem tu, jsem..
    Na stolku vychladla káva

    Hlava prázdná
    jak
    vydlabaný kmen

    jak nora lišky
    a šišky pod stromem
    Na medvědy nehraju
    to spíš ledy zakryly
    okapy
    louže zamrzla
    i
    oči lidí se klopí blíž k zemi
    s nadějemi
    se pytel rotrhne
    až zábleskem zvenku
    Sklenku dala bych
    na připití toho zázraku

    Zatím
    v rozpacích chválím sníh
    navzdory

    Bez opory sluneční
    lačni
    po paprsku
    vzrušením tisknu balíček

    prskavek

    Pegg, neboj, nejsem sentimentální, ani smutná, ani nostalgická, jen chuti a blázniviny se schoulily pod peřinu.. ale tady jsem pořád (skoro) 🙂

Napsat komentář