Za Kafky

Zdáš se mi
ještě než jsi se otočila
tak blízko mně

a dýchla
kočičí
táhla
do mý
motlitebny
porostlý
vixlajvanty
a přebírala
tak jemně
pijavičky
v hnízdě
chutnání

a spolu
jsme
pak
vyplivali
med
jako procesí
všude
kde jsme
zbyli
a i Kafka
strhl ostruhy
na malýho
France
když se mu zdál
příbytek
tak malý
v Proměně
mezi dveřmi
a všemi hlasy
nezřejmými
dál i
v střevech
domu.
A co
pak tedy
odemývá
schody
výš? – Je-li
vše čisté
nachýleno
k tajemství?

A stoupá
ustavičně
až k šílenosti
kluzkou
hřídelí?

Postím se
víc než
zvíře
v labyrintu
roklí…

 …budeš-li zas
tak vroucně
nevyspalá.

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Kráása! Kafka si pořídil kočku, aby nebyl sám..a pak nevěděl, jak se jí zbavit!
    Vadila mu prý při psaní..:-) ! Nějak dlouho jsem kafku neotevřela, ty časy, co jsem ho prožívala, jsou dost dávný, Bušíčku, připoměl jste mi, že to bude nutný, asi na to už hodně dlouho čeká.Něco si budeme muset spolu ujasnit..Tedy já a Franc! 🙂

    Popletená Felicie.
    ——————-
    Sedím na tvé straně stolu,
    spím ve tvé posteli,
    je tu ticho,
    které chci.
    Tvý světlo až sem září.
    Daleko od strachu.
    Spi tisíckrát líp,
    než tvá

    Felicie.
    (zlodějka, co kradla Kafkova slova,
    nebo věty. Ale kradou prý snad jen straky, ne?) 🙂
    Hezký večer.

Napsat komentář