Večer – babí léto 2010

 Noc
podepřená kůly
ždímá oponu
v žebrech hlíny.

Mraky
loupou cibuli,
z plachet slz
kloužou bílý oči
slonů.

Hrbí se hvězdy
v trubkách srsti
i ve šlápotách anděla…

A snad jen křídla
odhazují trumfy ještě
zaživa.

Rejnoci rtů
jakoby zakopaly město
pod nesprávnou hlavu

i když v polštáři
ještě tiká
boogie-woogie
z Carnegie Hall
minulýho
podzimu…

Je nejtěžší
políbit
sám sebe

na každým
konci
léta.

Napsat komentář