Ve společnosti zapomněni

Ve společnosti zapomněni
Umím nazpaměť úsměv dítěte,
 umím nazpaměť zpěv ptáků,
 umím nazpaměť vůni květů.

 Začal podzim
 a do ulic se řítí listí
 kosmickou rychlostí.
 Bude tlít.
 Děti odešly,
 ptáci se rozlétli krajinou
 a květy odumírají dotekem mrazu.
 Zbývá čekat na jaro.
 Zestárla jsem
 a příští čas už se rozsypal….

Komentáře

  1. Jan Pořízek napsal(a)

    krásné a pravdivé, jako ptáček jiřička jménem

Napsat komentář