Up a pan Pes/ Up a pan Rybník

Jednoho rána se narodí Up – malý jako kaštan s pichlavými vlasy a fousy. A hned ten den se vydává do světa, aby poznal své okolí i sebe, aby se dozvěděl, co je dobré a co zlé. Potkává vílu Levandulku, babičku Motyčku, velkého černého psa, co nosí bleší poštu, ptáčka Snídáčka, paní Mouchu, která si s ním chce hrát hru Na truhlíka, krásnou houslovou Anežku. Na své cestě nachází kouzelné modré sklíčko, díky svému zpěvu se stává  Hrombidlem a objevuje strom píšťalkovník. A když se vrací oklikou domů, má za ušima napsané své velké pravdy a široširý svět otevřený před sebou.

Up a pan Pes
Bylo krásné modré ráno, ptáci třepetali křídly, aby se vznášeli, a Up si vykračoval, protože křídla mu zatím ještě žádná nenarostla. Bylo mu to líto. Vesloval by vzduchem, nohy by nebolely a podrážek by neubývalo.

A jak tak koukal nahoru po ptácích, málem zakopl o velikého černého psa.
„Kam jdete, pane Pes?”
„Roznáším poštu, pane Up. Nechcete ji roznášet se mnou?”
„Co by ne,” zasmál se Up a byl rád, že není sám. A ve dvou se jim šlapalo skoro jako ptákům lítalo, protože když člověk není sám, je to skoro lítání.
„A jakou poštu nesete, pane Pes?”
„Bleší, Upíčku. Bleší.”
Up na to kývl hlavou, jako kdyby věděl, jaká pošta to je. Kývl, ale nevěděl. A jak šli, co chvíli se podrbali, a jak to bývá, když se povídá, chvíli se smáli, chvíli mlčeli a nikdo nebrečel. A jak šli, Up se drbal čím dál tím víc.
„Nemáte lehkou práci, pane Pes,” povídá chlupáčovi uznale.
„Něco vám prozradím,” svěřil se mu pan Pes. “Vůbec nevím, jaké zprávy roznáším. Jestli dobré nebo špatné…”
A Up se zamyslel, a protože pořád ještě nevěděl, co je špatné a co dobré, podrbal se za uchem a řekl:
„Jedno víte ale určitě, pane Pes. Ta pošta, to je jistojistě pravá drbací pošta. Kam přijdete, lidi dají hlavy dohromady, předají si ty zprávy ze světa a drbou se a drbou. Zrovna jako my. Já už s vámi dál nejdu, pane bleší poštmistře. Ale nikdy na vás nezapomenu. To si pište.”
A velký černý pes šlapal dál s poštou a Up si zapsal za uši svou první velkou pravdu:
Lidi a psi mají mnoho společného. Například blechy.

Up a pan Rybník
Asi hodinu po tom, co se rozloučil s panem Psem, řekl si Up, že bleší poštu donesl už dost daleko a že by ji mohl předat někomu jinému. A šel právě kolem rybníka uprostřed polí. Rybník byl rozcuchaný vrbičkami skoro jako Up a Up k němu pocítil náklonnost.

„Dobrý den, pane Rybník. Nesu vám poštu.”

Rybník se zamračil a vrásky vlnek mu přejely po obličeji:

„Dobré, nebo zlé zprávy, pane Up?”

Už pokolikáté Up pokrčil rameny. Proč se každý ptá, jestli dobré, nebo špatné? Jsou takové, jaké jsou. A to je dobré, nebo špatné?

„Dostal jsem je od velikého černého Psa, pane Rybník. Moc jsme se skamarádili. Můžu se skamarádit i s vámi?“

A rybník pokýval vrbovými vlasy a Up po špičkách vstoupil do chlácholivé vody. A že byla hladivá, vlasy i vousy mu zplihly do klubíčka a Up přestal pichlat kolem sebe a bleší zpravodajky z něho odplavaly kraulem.

Když Up vylezl z vody a obličej pana Rybníka se v hladině zase vyhladil, povídá Up:

„Jdu do světa a chci se v něm poznat jako v zrcátku. Co můžu ve světě udělat pro vás?”

„Nechat mě na pokoji,” zašuměl rybník ve svých vrbových vlasech. “To je nejvíc, co pro mě můžete udělat, Upíku.”

Up mu pěkně poděkoval, zamával štípavé poště kdesi ve vlnkách a šel svou cestou. A jak se ještě jednou za panem Rybníkem ohlédl, zapsal si za uši druhou velkou pravdu:

Když se skamarádíš se psem, nechá tě na pokoji. Když se skamarádíš s rybníkem, chce, abys nechal na pokoji ty jeho.

(Z knihy Upoviny)
Poznámka:  Povídečku Up a pan pes jsem zařadil už v květnu, ale bez jejího zopakování by nebyla druhá povídka dostatečně srozumitelná.
Ilustrace Stanislav Holý

Komentáře

  1. žena napsal(a)

    Díky za ukázku. Nejen Upoviny, ale i další Vaše knížky si pořídím. Zatím žádnou nemám, ani z těch pro dospělé. Vnučka je sice ještě moc malá, ale tak i ty pro děti si přečtu sama. Miluju Steklačovy knížky, stále se k nim někdy vracím (moje oblíbená kapitola je Jak jsem se stal slepicí). Z tohoto Vašeho úryvku soudím, že i Vaše knížky budou patřit mezi mé oblíbené.

  2. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Honzíku, milé.. nevím proč jsem si v duchu přehodila větu “Ptáci třepetali křídly na křídla třepetala ptáky”, vypadali by ti ptáci zajímavě, ne?

  3. Martina Bartošová napsal(a)

    Tak to je kouzelné, jako od K. Čapka. Velmi pěkné psaní, takové suverénní, pane…

  4. babicka napsal(a)

    Blechy společné nemáme ,ale lásku ano!

  5. Emma napsal(a)

    🙂 Myslím, že jsem ty dva dnes potkala…..
    Klidnou noc všem na Brejlích.
    Em

Napsat komentář