Strýček František

Už dlouho před smrtí

oblékl na sebe andělské roucho,

aby se pak zvolna vytrácel

ze svého útlého těla.

A nezbylo už nic,

než jeho rozzářená tvář,

pomalu odplouvající

nad nehybnou hloubkou jeho duše.

Jak se jen dokázal osvobodit?

On, zakořeněný tak hluboko v půdě,

že jsem vždy ucítil hlínu,

když jsem ho potkal.

Nedala se snad nikdy vymýt

z pórů jeho těla.

Nenásilně se počal uvolňovat;

jako když se přesazuje sazenička.

Ani na chvíli se nebránil

nepovolujícímu sevření nemoci,

která ho táhla a táhla,

takže se nepřetrhl

ani ten nejjemnější vlásek.

Ó, jak hluboko a jak rozvětveně

byl zakořeněn ve svém kraji!

Vlastně se z něho nikdy nevzdálil.

Den za dnem se na něho věšela

stále vzrůstající tíha práce

a pozvolna ho zmenšovala

až do té téměř neznatelné podoby,

jak si ho pamatuji naposledy.

Tehdy by už býval neunesl

ani zpěv ptáčka,

natož aby byl pomyslel

na pytel brambor

anebo na vidle hnoje.

To už byl daleko pryč.

Jako když se loď ztrácí

za obzor moře …

Zdalipak též zvedával hlavu k dálkám,

když nakládal na vůz

snopy či otýpky své sklizně?

V jeho očích se občas zrcadlila

spíše dálka nebe než země,

a jeho hvízdání,

které jsem slýchával

tak čistě se ozývat

z chléva, komory či síně,

bylo vždy více podobné skřivánku

než vlakům.

Dny nikdy nekončící práce,

přerušované teplou radostí nedělí.

Svátečně ustrojen,

odcházel děkovat Stvořiteli,

který ho tak štědře obdarovával

úrodou pole a těla.

Brzy už neměl dost rukou

pro všechny své děti,

které s ním pilně šlapávaly na velkou.

A tak byla každý rok

širší a širší řada

na kamenité silnici

a vždy hlasitější zpěv

vzlétal ke klenbě kostela

a tedy i nebes.

To všechno musel opustit.

V dalekém cizím městě,

kde se i strom stane neskutečným

v bílém rámu nemocničního okna,

neměl nakonec nic svého.

Jenom pár hrudek zvětralého těla

na něm ještě lpělo.

Ale jeho oči už netrpělivě čekaly,

kdy zůstane sám,

aby mohl sebrat poslední sílu

a setřást ze sebe tu tíži, tu tíži,

Často ho vídám ve svých snech.

Na nebeských pastvinách

nakládá na vůz čerstvě pokosený jetel,

aby ho dovezl do chlévů ráje

a nakrmil jím kravky

svého svatého patrona.

Komentáře

  1. jiřička napsal(a)

    skutečně krásné:!!! Za 1***

Napsat komentář