Sklepy mají klenby slov

  Tuhle mi někdo řekl,
abych přehodil přes ego povlak,
chci-li poznat sebe,

 ale já už dávno zahrabal hadry,
a přes srdce si dal obvaz,
abych city nespálil

vše,

 co miluju

Prý je ve slovech prázdno
jak ve sklenici od bourbonu
(předtím v ní ale něco bylo)
a já vnímal tanec
stěn ve sklepě
a chlapa, co se těm stěnám

 omlouval:

 Kurva,

 jak já bych vás miloval,
jak já vás nenávidím,
že stojíte
 tak
stejně
a já se motám,
taky pořád
stejně
a všem říkám

 promiň

 a oni nechápou,

 že chci bejt aspoň zlej,
než nebejt vůbec,
že to, že mě něco sere
od záchodový mísy až k barový židli
má pro mě

smysl
(jedině díky všem těm,
co mě sero
a kerý seru já
jak srpnový povodně
či
slunce na konci října, když už má všechno
zvracet
v šerednejch hadrech…

Už jsem ho neposlouchal
mluvil hvězdy,
i když je zakrýval tmou,
co mu visela z vousů
nekonečnýho smutku

Napsat komentář