(pamatuj, že jsem Tě měl rád…)

nikdy jsem nezažil tolik nenávisti
jako za posledních dvacet let
nikdy jsem nezažil tolik lhaní

hordy básníků
táhnou krajinou
a utloukají se protézami
a usedavě blijí…
smrt ke mně ulehá
abych nebyl sám

dirigent v bílé gumové zástěře
umanutě bije pahýly do popravčích špalků
zatímco já zohavený a zešílen
dále Tě miluji
má bezesná noci
miliardy srdcí
se bezmocně převalují ve šrotovištích
moci
dál klouže mi ruka
po balistické dráze Tvého boku
jako když srna ochutnává sůl
a do žlutých očí deště
usedavě sněží…
dále Tě miluji
zatímco bratříčka Pavla
sťali u stínadla a Petra k mému bolu
tloukli hlavou dolů
a hluboko v noci zpíval pták
hluboko v noci hluboko a sám
dál co je pro skřivana písní
je pro potkany zločinem
je zrůdno a mlhavo

pamatuj že jsem Tě měl rád…
řekl můj tatínek mé mamince
když umíral
a co řeknu já Vám ?

(z připravované básnické knihy
Josef Šimon: Pláč Prométheův,
Český klub 2012)

Komentáře

Napsat komentář