Nic novýho

Ten, kdo by šel
pro lásku
světa kraj
a bosý,

ať jde

a nevrací se
bez lásky,

v ucouraným
ruksaku

od všech spaní
pod okny
nedostižnejch
žen
s pejsánky
pod vějířky
slov
s kyselinou
za nehty
pro nezapomenutelný
nebožtíky…

Ten, kdo by šel
pro lásku
světa kraj
a bosý,

ať jde
a sbírá navštívenky
z převrženejch
sudů
všech pobřeží
protože až tam
uslyší
malej kousek
moře

co ženy
vykrojily
z medůzy

na rtech
milence.

Ten, kdo by šel
pro lásku
světa kraj
a bosý,

ať jde…

Jen draci
mu plivnou
panny
na prošlapaný boty
jako znamení.

Les svírá
z těla vřes
marný naděje.

Láska není.

Jen
nejkrásnější
ubližování.

Napsat komentář