Něžná vzpomínka

Létám si v myšlenkách nahoru dolů,
volná jako větrem zajaté peří.
Vzpomínka na čas, kdy my byli spolu,
doba, kdy hodina minuty měří.

Tvé dlaně hladily mé zrudlé tváře,
srdce jsi rozechvěl jak vánek list.
Stud, hvězdy, mámivá měsíční záře,
učil ses o lásce v mých očích číst.

Doteky, objetí, vzdálenost splínů,
jemně jsi vyzkoušel příchuť rtů mých.
Šepoty a splynutí našich stínů,
odevzdání, potom jen šťastný smích.

Schovávám památku na tebe v duši,
dávno nám vybledl i fotek jas.
Jsme sobě vzdáleni, na prosby hluší,
lásku a štěstí nám vlastně vzal čas.

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Ivet…….
    ……nádhera. Taková tiše krásná.
    Dík
    Em

  2. Camilla napsal(a)

    Ivetko, díky, moc krásné……..
    Myslím si, že tu jste, ale štvou Vás ty kolem dokola se opakující “pře.”
    Venku sluníčko nesvítí, ale Honzík ho posílá, přečtěte si to, bude hned lépe.(-:

  3. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Zasáhl osud nebo náhoda, voda z oblak nevadí, klacky pod koly se přejedou, ale huntuje nás bezmoc pomoct tam, kde se čeká.
    Camill, jsem tu několikrát denně, ale myšlenky jsou jinde. Však bude líp, kdybych tomu nevěřila, špatně by se probouzelo.. ozvu se emailem 🙂

  4. Peggy napsal(a)

    Ahoj krásná a křehká Ivett, já jen letmo, občas něco přeletím a zase pryč, ale má Camilla pravdu, Tramtarie od Honzy jsou opravdu pohlazením pro každého,dlouho chyběly, mám některé ty staré, pořád v paměti.. chichi, třeba ty břišní tanečnice, nebo psík na dálnici.. No a že jich bylo! Tohle psaní, je skoro jak učebnice, jak jít pořád dál..
    Moc pěkně jsi tuhle báseň napsala,je v ní tolik lásky a i smutku. Ale nevím, co je lepší..láska, která se vytratí časem a nějak pozvolna, nepozorovaně, nebo ta, co odejde z jakýchkoliv důvodů. A pak se ptáme sami sebe.. A byla to láska? V tom druhým případě jsme o tom přesvědčeni, v prvním to ukáže paradoxně zase čas.. Kdoví.. Ale Ivett, zase- slovy básníka- za trochu lásky, šel bych světa kraj.. A moje milá, netrap se tolik, ona si dělá stejně co chce sama, byť si ji vysníme, nebo se nám jen tak zjeví. Není to v tom, jestli je vedle nás ten, koho milujem, láska je především v nás samých, ale to ty moc dobře víš. A prosím, pokud se trápíš vážně nějakými spory, věř, že ti za to nestojí, máš v sobě tolik jasu, že tyhle žabomyší války, ti mohou být( a jistě jsou) ukradený. A nevím, Camča se zmiňuje o nich, měly by být tady? na brejlích? Asi čtu špatně, nějak jsem je nepostřehla, ale možná je to o něčem jiným, co víte jen vy. Tím zdravím i Camm, je báječné, že jsi Camillko tady častěji, jen já nemám tolik prostoru. Mějte se holky hezky a Ivett, pokud se něco nedaří, moc přeji, ať se brzy podaří a hlavně, ať jsi zase štastná, tak krásně jsi o svým štěstí psala, po svý cestě do Prahy. Já vím, někdy je to těžký, ale pořád je nutný, se o svý místo na zemi prát! A kdo jiný nám jde příkladem víc, než právě ty! Jsi statečnáa krásná bytost, a láska? Byla a není.. 🙂 ? Já sama někdy nevím, a pak, co na tom, že jí nerozumím?
    Hezké dny! A zase něco pěknýho napiš, až budu mít duši zase v nějakým rozpoložením, také se budu snažit, už bez psaní nějak neumím.. A ty??? :-)? Pa , milá Ivett, co bude zítra, nikdo z nás vlastně neví, a věřit v to dobrý, je nutný.. Tvoje Pegg

  5. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Má milá Pegg, kdepak láska pomíjivá, tu já neznám nebo lépe, nepřipouštím si minulé, teď už ne. Netrápí mne nic, co by se týkalo mé osoby, já jsem optimistka i ve chvílích, kdy slyším ze všech stran pláč.
    Trochu se mi pomotal svět kolem, možná jsou to dlouho potlačované touhy, možná snění závidí realitě, možná jobovka odněkud, kde to člověk nečekal. Jisté je, že mě mrzí, že nemůžu být tam, kde je mě třeba. Jsou situace, kdy ani sebelepší řečník slovy neobsáhne podstatu věci. Jsem bezradná a čas je nepřítelem mých blízkých, mých nejbližších. Ale věřím, napevno věřím, že rozuzlení bude mít dvě jména – štěstí a zdraví. 🙂
    Já vím, že jste se mnou, všichni.. pusu od tvé Ivet

Napsat komentář