Nespavost

Co potřebujeme k povídce?

Jednoho vědce, pak se uvidí.

O půlnoci zaklapl profesor Edgar Nováček tlustou vědeckou knihu a začal se
chystat ke spánku. Už sama příprava by náhodnému divákovi připomněla náročné
logistické cvičení.

   Nejprve se převlékl do pyžama a vykonal nezbytnou hygienu, přičemž
zkontroloval záznamy na papíru u zrcadla a na jejich základě starý zubní
kartáček nahradil novým. Dále pak si ohřál přesně čtvrt litru mléka na
přesně 36 stupňů Celsia. Smíchal ho s dvěma lžícemi medu a postavil k
posteli. Nařídil budík a sedl si na postel, aby mléko vypil.

   V tom se to stalo. Profesor vyskočil jako čertík z krabičky a začal
zuřivě našlapovat na pravou nohu, nadávat a šklebit se bolestí. Když křeč
pominula, konečně se napil, a to projistotu vestoje. Potom nařídil budíka,
zhasl světlo a opatrně si lehl.

   Za půl hodiny ještě nespal a začínal být zoufalý. Kdykoliv měl pocit, že
už už zabírá, něco ho nastartovalo k plnému vědomí. Zkoušel počítat ovečky,
studenty, pastýře…a nic. Zkoušel svou mysl oprostit od nečistot. Nic.
Zkusil další psychoterapeutický trik, silou myšlenky rozmetat pomyslnou
hromadu shnilého listí, a pořád nic. Jak naproti zhasínali, světel na peřině
ubývalo, a profesor klesal na mysli. Navíc ho začala bolet noha, v
pravidelných intervalech mu v ní škubalo. Měl dojem, že místo, kam šla
bolest nejvíc, se stává jeho osobním nepřítelem.

Po půlhodině tedy vylezl z postele, rozsvítil a šel hledat prášek na spaní.
Zjistil, že už mu žádné nezbyly. Pokusil se uklidnit tím, že zapnul počítač
a cestoval sem a tam v Google Earth. Virtuálně pobyl i v Řecku, místě své
letní dovolené, ale to neměl dělat. Okamžitě si vzpomněl na polonahé
spolurekreantky, zvlášť na tu, kterou si jeden večer zavázal opulentní
večeří, a která se už druhý den vodila po pláži s někým mnohem mladším. Tedy
jaksi přiměřenějším, řekli by zlí jazykové, zatímco on, Edgar Nováček, se
živil zbytek dovolené rohlíky.

   Při té vzpomínce ho napadl další způsob, jak se uklidnit, aby mohl
usnout. Necháme bez komentáře, snad jen napíšeme, že výsledek rozhodně
nevedl k cíli.

   Naopak. V mátožném stavu si ohřál další mléko, přičemž se mu podařilo
rozbít sklenici s medem. Když si lehal zpátky do postele, zoufale si
uvědomil, že naproti už nesvítí jediné světlo. Všichni už spořádaně spí, a
on se bude celý den potácet jak mrtvola.

 Nespali zdaleka všichni. Ve třetím patře protějšího domu bděla Elvíra
Bidlová. Každý říkal, že je tak trochu čarodějnice, aniž by tušil, jak
blízko je pravdě. Kromě toho dnes u profesora Nováčka nesložila zkoušku.
Seděla v temném pokoji a před ní na stole ležela panenka woodoo. Elvíra
držela v ruce jehlu a co chvíli do panenky píchla. Každých pět minut s ní
také zatřásla. Mezitím něco hledala v čarodějných knihách.

     O půl třetí Edgar Nováček to jedno místo na noze už doslova nenáviděl a
chtěl se ho zbavit za každou cenu. Posadil se na posteli a škrábal a
škrábal, až si nohu rozškrábal do krve. Pak si jí umyl, zalepil a převlékl
si celou postel. Při té příležitosti našel pod matrací poslední zakutálený
stilnox a hodil ho do sebe bez zapíjení.

   Spal tak tvrdě, že neslyšel ani budík. Vzbudil se mnohem později než
chtěl, a když vyletěl z postele, šlápl na něco tvrdého. Nevšímal si toho a
za podivného klapotu se hnal rovnou do koupelny. Když začal soused zezdola
bušit smetákem, rozběsněný profesor mu chtěl odpovědět. Dupl na
vykachlíčkovanou podlahu. Dlaždice křupla, ale Edgar Nováček si toho
nevšímal. Usadil se na vaně a překvapeně se díval na svou pravou nohu, která
končila kopytem.

Napsat komentář