Milovaná

Nevyjde ze dveří
jako nevychází hvězda
se snářem v podpaží;
lavírovaná kresba

odhalí jizvy i stíny,
dolíčky ve tváři;
jednotlivé viny
mezi sebou soupeří

 jak atrium úsvitu
s horami mléčných jaspisů.
K tobě jsem prohořel
tisíci pády, ložnicí neklidu.

V tobě jsem honil ještěrku;
podzim mě  předešel.

Napsat komentář