Listopadová

Špehýrkou tvé něhy
prostrčím klíč
a odemknu se
na sto západů

jako brána do pohádky
jako okno
za kterým podzim
na skomíravém listu
padá
do vinic

A hrozny sládnoucí
i ty v stesku
obsažené
a tvoje kůže ladem
obležená
zas chvěje se
a praská

Mlhou toho okamžiku
pak od vinohradu ke mně jdou
dva vyčítaví
ženci

A jeden praví¨
že jsem dobrý
zatímco druhému
je líto
toho
času….

Napsat komentář