Královna Harmonika

Ať nevzbudíš dům, nekřič tak,
já vím, že mi dávno ujel vlak.
Že jsem jak školník zvláštní školy,
že jsem jak ošuntělej nádražák.

Ať nevzbudíš dům, přestaň hulákat,
ty taky nejsi od modelek, nalij panáka.
Sama máš ksicht jak harmoniku,
a celý život bylas tahací.

Nalij džin tlustě do toniku,
utopím v hlavě bandu permoníků,
má hlava je míč kopací.
Mně půjčky život nikdy nevrací.

Tak co chceš ještě najít, jen to vyřvi z okna,
červená, ošahaná knihovno,
vyřvi to z okna, k čemu seš mi?
Les ti dá echo –

Královno,
tenkrát jak řeka protékalas,
prstama mýma po nocích,
já kreslil po tvé kůži verše krucifixou,
dvacet let bylo těsně za náma.

Buď zase ticho, pojď se ještě dospat,
poledne moudřejší je nadrána,
královno Harmoniko, kdysi mý eso srdcový,
muzejní éro, dnes pouhé eso piko,
spánek je naše nirvána.

Komentáře

  1. poletucha napsal(a)

    Uf, tohle je hodně smutný…

Napsat komentář