Když vůně trvá

Pěstičky šermují nocí,
hostí nás nalévání

tělíčka v břitví krájí
žízní tmu
jako knoflíky
na prázdným rtu
tý křižovatky

abychom už nejspíš
patřili jen sobě
tak jako
zasedací pořádek

k fešákovi Jidáši,

když se rozjelo
největší mejdlo
v historii,

jen aby spravedliví
jednou provždy
natáhli víc křídla do dějin
a víc tím, co sluší zradě
než životu

za hradbou
vyhoštěných myší
s vousky od hostií

kadence toho,
nebo jen v popisnosti
každý nezlomený růže

ve chvíli řetězení
trnu trnem
a třeba i ocasu na nebíčku máty

i nejkrásnější

zdechlinou, dál, když vůně trvá
tak moc o tom všem.

Už nebuď malá,
ani na ubrousku,
týhle paluby,

jen pak dopluješ
ke mně, kousek blíž,

i bez rozlitýho
světa.

Napsat komentář