Jabko na doma

Tady máš jabko na doma,
až do něj kousneš,
mysli si, že jsem to já.
To jsi mi řekla na cestu
a venku černo jako v arestu.

Tvý okno svítí do mých zad,
na stromy kolem šedý zákal noci pad,
srabi si dupli v hospodách
a než ses nadál, změnili se v prach.

Málem jsem šlapal v milencích
a nebožtíci budili se ve věncích,
psi vyli i bez úplňku,
svět chytal dech na den
v bláznivým verbuňku.

A já,
já cítil, že žiju,
bál se a skákal,
smál se a brečel.
Jsem tady a zmůžu
strašnou spoustu věcí,
teď hned,
dneska nesmím jít spát!

… když jsem se ráno probudil,
měl jsem bolehlav
a pramalou chuť vstát,
silný pocit,
že jsem měl hned po ránu
něco udělat.

Šel jsem k zrcadlu,
uviděl svou pomačkanou tvář
a bouli na kapse
svého včerejšího saka.
Zaryl jsem zuby
do tvého jabka
a šťáva vystříkla
až na skleněný obličej
přede mnou.
Zas den se znamením raka.

(I teď je hodina
pro velký skutky
i teď je chvíle
Edisonů hřebíky zbitá.
I tahle vteřina
nese znamení věčnosti
na půli cesty od trilobita.)

Napsat komentář