Highway vrní

Už i hlasy
ztřásly
vinice
v labyrintu
usínání.

Noc si
vyholuje
třísla…

Vidím  to
ve svý lahvi –

– i bicepsy
na plovoucí vestě
promile… vyskakují

podobně
jako billboardy
když močí
do pangejtu
highway
rychlý
prašule

a holky se tam smějí
každý rychlosti
už jen z ohlédnutí
do krabice
s pudrem.

O čem ještě psát,
když odpověď
může být
jakákoliv?

Hůlky
berou oči
do omáčky…

je tak neodbytně
temná.

Sládnoucí.
Teskná.
Umíravá.

I k pohlazení…

Odnikud nikam
všeho bude víc –

vidím to ve svý lahvi…

Jak moc
ještě můžeme být
oba spolu.

Bez
otázky.

Jen pro
svatost
řeči,

když tíseň
je jen nepoddajnou
blízkostí.

Napsat komentář