Domů … Domů?

Napsalas mně,
že bych si měl vzpomenout
na ten kousek světa na okraji Čech,
kde jsme se oba, nedaleko sebe
a skoro ve stejný čas, narodili.

Tys tam prožila celý svůj život,
pro mě však je všechno tak daleko a dávno,
že vlastně nic už nemůže být tak,
jak to bývalo, když myslel jsem si,
že to zůstává a že to zůstane
i tam venku všechno nadosmrti tak,
jak to zůstávalo, nezměněné, v mé paměti.

Domov … Můj domov! …

Ale co je to vlastně, co takto nazýváme?
Kdysi jsem říkával: ,Krajina a řeč,
zakořeněné v květináči mládí ‘ –
dvě z prvních skutečností vnímání,
vykrystalizovaných z maminčiny lásky.
Co z nich ale zbylo? … Nic!
Jako z mé maminky, která
taky už dávno dávno není …

Vždyť pohleď na ten rodný kraj!
Tam, kde se dřív každé jaro rozzářil
třešňovými sady,
čoudí teď z komínů opršelých domů,
a kde nás každý podzim
čerstvě posečenou loukou vyzýval,
abychom zkusili dohonit dálku,
dřív než nám zmizí za obzorem,
tam všude je teď zasypán anebo vydlážděn.

Též napolo mrtvý les je tam;
a vyasfaltovaná cesta napříč přes něj.
A mnohem méně ptáků, jak se zdá,
když jenom tu a tam se ozve
esmělé zapípání odtamtud,
odkud to dříve na všech stranách hrálo
virtuozním zpěvem!?

A co řeč? … Stud mi zabraňuje vyslovit,
co se to s ní, vždy tak povznesenou, stalo.

Stojí tu teď sice zkroušeně a plná studu,
ještě donedávna však se tu nabízela
jak prodejná děvka, výstředně ustrojená
do nestydatých šatů frází. Ó jak blábolila!
Jak naparovala se. Jak dokazovala,
že slova jsou na tom mnohem líp,
když zůstávají bez myšlenky …

A ty mě tam voláš?! … Nazpátek tam,
kde pro mě, jak vidíš, nic už nezbylo?
Přitom jsi tak jistojistě přesvědčena,
že někde v sobě musím přece najít
trochu cítění s tím koutkem světa,
kde to pro nás oba, bez naší vůle,
jednou dávno všechno začalo.

Jak bych ale mohl říci ne – tobě?!
Vždy tak plné úcty k rodné řeči.
Vždy tak nadmíru udivené
nádherou barevné krajiny i barevných pláten.
Hlavně však – tolik plné plné hudby!
Vždyť tyto tři múzy života to jsou,
co nám občas a zcela nečekaně dovolí
štěrbinkou udivení zahlédnout
tu druhou – tajemnou a krásnou – stranu bytí.

A tak se vracím domů –
blíž a blíž představami prostoru,
hloub a hloub nazpátek časem,
až se před mým vnitřním zrakem objeví
ono jedinečné místo na Zemi,
kde to pro nás oba všechno začalo.
Náš domov! …

Napsat komentář