Červená Krákulka

V jedné vesnici , ale ona to vlastně nebyla vesnice , protože tam měli náměstíčko s kostelíkem ,  školou ,  radnicí s vížkou ,v podloubí byly schované obchody , spořitelna  s bankomatem,   zubní ordinace a veřejná knihovna.Odtud vybíhaly čtyři uličky  sestávající z přízemních domků s širokými průjezdními vraty pro vjezd žebřiňáků a valníků , svážejících úrodu do zadních stodol , otočených směrem do polí a lesů.

Zkrátka to bylo takové malé  a milé ospalé venkovské městečko se železniční zastávkou kus cesty lipovou alejí.Tak a teď , abych to klubíčko moc nezamotávala , chytnu nitku hned zkraje a povím vám , že v jedné z těch chaloupek na kraji žila jedna holka se svými rodiči.Ona to ale taky už nebyla holka , spíš slečna , prostě puberťačka.Už ani nevím , jak se vlastně pořádně jmenovala.Všichni jí říkali Červená Krákulka , protože měla vlasy samou lokýnku a každého lákalo hrábnout jí do těch kučer.Však maminka , když se rozzlobila , vykrákala holku za kudrnatou hřívu nad čelem a zrovna tak ji krákala paní učitelka , když ji chtěla pokárat za napovídání.

Najednou tu holku něco popadlo a nabarvila si tu zatracepenou kadeř na červeno.Všichni si toho hned všimli a už byla na světě přezdívka.Ale taky  s tím zmizelo to nepříjemné tahání za vlasy , jak když mávne kouzelným proutkem.A já vám  hned vysvětlím proč.Onehdy jsem slyšela v rádiu jednu odbornici přes ženskou psychologii , která tvrdila , že rudým zabarvením

pramenů vlasů avizují ženy potřebu lásky.A to by mohlo být i u Červené Krákulky.Ona totiž byla pořád sama.Táta s mámou se už v zemědělství neuživili , táta si našel zednickou rachotu

v Německu a máma dojížděla do okresního města , kde pracovala jako servírka v hotelu.A když už se Červená Krákulka rodičů dočkala , tak měli čas jenom na samé otázky :“Nakrmila jsi králíky a slepice?A co ve škole?Nenechala jsi zase zmoknout prádlo?Umyla jsi nádobí?“.A tak to bylo pořád dokola.Když byla Krákulka malá , bydlela u nich babička.To bylo něco!Babička uměla upéct dobré buchty , lívance a jiné dobroty , všechno dělaly spolu a s radostí.A hlavně , jak babička uměla pěkně vyprávět , když  na závěr dne uložila Krákulku do postele , a jak uměla hebce pohladit ! Na to Krákulka moc ráda vzpomínala a moc se jí po babičce stýskalo.Když Krákulka začala chodit do druhé třídy,rodiče ujistili babičku , že všechno zvládnou bez ní., a tak se vrátila domů do města.Pak už jen si vozila babička k sobě Krákulku o jarních prázdninách.A to bylo taky moc pěkné , protože spolu chodily do divadla , na Hrad a taky třeba do cukrárny.Jak si tak vzpomínala , ťukla se Krákulka do hlavy a šla se hned podívat na kalendář. Opravdu , babička bude mít narozeniny ! To se přece musí oslavit! Krákulka se rozhodla , že už je dost velká a samostatná a že  zajede za babičkou sama,  až vlastnoručně  upeče dobrou bábovku , jak ji dřív dělávaly spolu.

Večer to hned zatepla vyklopila mámě.Ta kroutila hlavou a říkala :“Počkej až v sobotu přijede táta , musíme se s ním poradit.“

Když se táta v sobotu večer objevil v síňce , Krákulka se mu vrhla kolem krku a žadonila : “Tatíčku můj zlatý , že mě pustíš za babičkou , když má ty narozeniny?“.

Táta ji vylekaně popadl za ruce : „Do spárů velkoměsta , do té džungle , do toho doupěte neřesti že tě máme pustit? Co tě to popadlo? Tam čekají na takové nezkušené holátko samé nástrahy , pasti a osidla.Chceš se vydat mezi ty hyeny , straky , žraloky , kudlanky , krysy , kajmany , svině , krkavce a sršně , chobotnice a krakatice , co jen číhají na nevinnou kořist?“

Krákulka spráskla ruce : „ Ale tati , vzpamatuj se , já přece nejdu do ZOO!“.

„ No právě“, povzdechl si táta „ tam jsou aspoň za mřížema.“

Krákulka ztrápeně popotáhla : „ A co naše policie , nezapomeň , ta je tu od toho , aby chránila

občany!“

Tatínek se hořce zasmál : „ Jo policajti , to jsou taky pěkný kujoni a kojoti , co vyjou s vlkama.A taky chameleoni.To jsou jen pohádky pro malé děti a staré báby a pak už jen pro blbečky. Věř mi , velkoměsto je pěkně divoký prales a lidi v něm jsou horší než zvířata.“

To bylo pro Krákulku překvapení!Zamyslela se a pak se podívala tázavě na tátu : „ A to tam klidně necháš svou starou a nemocnou maminku o holi napospas?O tu se nebojíš?Vzpomeň si ,jak ti babička přivezla peníze , když jsi přišel o práci a nevěděl kudy kam.Říkala , že kdo rychle dává , dvakrát dává a že lidé si musí pomáhat.“

Táta se zarazil a odpověděl :“Vždyť já nemám čas ani na tebe , nevím kam dřív skočit , ale asi bych měl něco vymyslet.“

To už je máma volala k večeři , ale Krákulka byla vytrvalá a pořád do rodičů hučela , až je nakonec uhučela a oni ji do toho milého města pustili.Dali jí na cestu nějaké peníze , bábovku

do báglu a spoustu ponaučení a varování. „ Hlavně se v té džungli s nikým nezastavuj , nepouštěj se do řeči a jeď rovnou z nádraží tramvají k babičce!“ , kladli jí na srdce a opakovali to až do omrzení.

Tak se tedy Krákulka vypravila , nasedla na vlak , pak ještě přesedla a konečně dorazila na Hlavní nádraží.Vystoupila a šla po schodišti k východu.Šla , až přišla do takové velikánské sluje se světýlky a sloupy , která jí připadala trochu jako bludiště , kolik tam bylo různých chodeb , dveří a schodišť a taky spousta lidí , kteří se kmitali sem a tam jako bludičky , někteří dokonce vrávoravě jako mátohy.Kdosi se choulil na zemi u sloupu , zachumlaný do hacafraku a flašku u huby.Krákulka ohromeně zírala kolem sebe , až ji někdo oslovil :

„Co čumíš nádhero?“ A kolem hlavy jí proletěl holub.Polekala se a pospíchala dál.Tam

pak uviděla zelenou šipku a pojízdné schody nořící se do jícnu metra.A dál už byla skleněná stěna a za ní prosvítalo denní světlo a zeleň stromů.S úlevou uchopila madlo dveří , otevřela a vykročila ven , směrem k tramvajové zastávce.

Teprve tam si vzpomněla , že si nekoupila jízdenku , a když zjistila , kolik stojí , rozhodla se neutrácet a jet „dvojkou“ po svých.Zorientovala se kurážně podle Žižky na koni a přidala do kroku.Z velké křižovatky byl vidět viadukt , který si ještě pamatovala , namířila tedy k němu.

Za viaduktem se pustila kurážně vzhůru , i když tam to bylo trochu jinačí , než dřív. Domy byly teď pestřejší , barevnější , křiklavější , se spoustou výloh a upoutávek , ošperkované svítícími neonovými světly a nápisy.Magicky přitahovaly oči i kroky kolemjdoucích.Krákulka byla jak očarovaná a taky byla zvědavá , co tam asi je , co nabízejí.Pamětliva ale napomenutí rodičovských se nikde nezastavovala , jen šla stále pomaleji , krokem šouravým , co noha nohu mine.

Prohlížela všechno , okukovala výkladní skříně , četla poutače.Byla z toho ale vykulená..To bylo samé Joker – herna , Chance , Jackpot , Bingo , Fortuna , Black hole – herna, Tatoo – piercing , Erotic massage , Erotic city XXXX – out , Sexshop , Angelica escort ,Second hand ,

Sekáč , Asia market , Fireworks , Outlet ,Fitnesscentre maxmax , Check – schody na míru ,

Pawnbroker – zastavárna z ručky do ručky , Mobil bazar ,  Fair play – zastavárna non stop u

Dobráka , Hotdog .Jako by ani nebyla v matičce Praze , ještě že se ve škole učila pilně anglicky , jinak by vůbec nerozuměla!Když pokradmu a nesměle nahlížela do těch obchodů , moc toho neviděla , jaké tam bylo příšeří a tlumené barevné osvětlení , většinou teplých odstínů.Pomyslela si , že to opravdu vypadá spíš jako nory a že se tam asi neděje nic kalého. Taky tam byl jeden dům s dvěma svítícími červenými srdíčky , vypadal opuštěně , ale když se Krákulka snažila nahlédnout dovnitř , zakřikl ji hrubý hlas :“Koukej vodprejsknout , smrade!“ Vyděšeně přidala do kroku , ani se nesnažila zahlédnout toho křičícího paviána.Tu spatřila na rohu úplně jiný dům , vypadal důstojně a seriózně , mramor , sklo a nerez.Přečetla si se zájmem nápis vyrytý na velké mosazné tabulce u oblouku honosného vchodu  a trhla sebou leknutím.Vždyť tam bylo napsáno „EXECUTION , JUDr. Judith Holofernová“. To je přece anglicky poprava a u nás snad už byl trest smrti zrušen? Nebo už zase ne? Kdo se v tom má vyznat ,třeba v té velkoměstské džungli opravdu platí jiné zákony!

Radši pustila tyhle úvahy z hlavy a pokračovala v cestě vzhůru do kopce.Šla a šla , až ucítila líbeznou vůni.Odkud asi přichází?A jak vůně sílila, uviděla otevřený vchod do obchodu a před ním na regálech , na chodníku a taky zavěšené shora samé kytky.To byla najednou taková krása!A nad vchodem obyčejný český název „Květinářství – Lucie  Smíšková“.Tady Krákulka neodolala a zastavila se , aby vystavené květiny prohlídla.Hned ji napadlo :“To

by byl dárek pro babičku ! Tím bych jí určitě udělala radost!“

A už studovala cenovky a horlivě počítala , jestli má dost v kapse.Řekla si , že ušetřila za tramvaj a ušetří i na zpáteční cestě.To máme dvakrát 26 korun , to je 52.K tomu ještě něco peněz od rodičů , co zbylo po zakoupení zpáteční jízdenky. Hmm , tak to mám ještě necelou stovku.No jo , ale růže třeba stojí 30 korun , to by jich bylo málo do kytice.Ještě lepší by bylo něco v květináči , to by babičce Krákulku připomínalo pokaždé při zalévání.To by bylo , toužebně si Krákulka povzdechla.Vtom k ní přistoupil pán v hezkém šedém obleku a fialové košili s kravatou , slušně pozdravil a zeptal se :

„Taky slečno tak milujete květiny?Nádhera , že jo? Určitě chcete vybrat pro někoho , koho máte moc ráda ,když tak pečlivě vybíráte?“

Krákulku mile překvapila vlídná řeč , usmála se na pána a přikývla na souhlas.

„Rád bych vám poradil.Nejdřív ale budu hádat.Je to pro maminku?“

„Neuhodl jste , ale nejste daleko ,“ odpověděla způsobně Krákulka.“Je to pro babičku , má

dnes narozeniny a já ji mám moc ráda a chci jí udělat velkou radost.“

Pán se usmál :“A vy jste asi zdaleka a babičku nevidíte moc často.Určitě se vám po ní stýská.“

Krákulka si smutně povzdechla :“Ani nevíte jak.“

„A bydlí babička daleko , trefíte tam ?A jak se ta vaše babička jmenuje?“

Jako slušně vychovaná dívka Krákulka pověděla tomu přívětivému pánovi , kde babička bydlí , že se jmenuje Márinka Vošalíková a že je moc hodná a moudrá.

Pán si plácnul dlaní na vysoké čelo :“No jo , tu já znám , to je moc bezva stará dáma , musíš

jí koupit tu nejpěknější kytku!“A ukázal na bohatě rozvetlou kamélii, která stála vzadu v rohu.

Ta se taky Krákulce líbila nejvíc , ale ať počítala , jak chtěla , nedostávalo se jí peněz.

Pán chápavě pokýval hlavou :“ Ty nemáš dost peněz , viď? Žádný problém.Že se s babičkou tak dobře znám , tak já Ti s radostí půjčím.“

„To přece nejde,“ zaváhala Krákulka.“Jak vám to vrátím?“

„Žádný problém“, zopakoval pán.“Zajdeme tady vedle ke mně do ofisu , já ti dám peníze a ty mi podepíšeš takovou smlouvičku.Je to jednoduché jak pecka  a jasné jak facka , ani to nemusíš číst , hlavně že umíš psát.“

Sice váhala , ale nakonec se vydala za pánem , který už otvíral dveře do své kanceláře a dával jí dvorně přednost.Tam ji usadil do křesla a nabídl jí nějaký drink.Krákulka byla ale tak vyjevená , že by nic nepozřela.Pán se posadil naproti , vytáhl ze šuplíku nějaký formulář , pak vyndal z kapsy velkou šrajtofli , rozevřel ji a tázavě se podíval na Krákulku :“Tak kolik budeš chtít?Tisíc , dest tisíc , žádný problém.“

Krákulka polkla naprázdno :“No , mně by prosím stačilo dvěstě korun.Už tak jste příliš laskavý.“

Pán hrábnul do té své obršrajtofle , povytáhl celý svazek bankovek , podíval se tázavě na

Krákulku :“Tak co , nerozmyslíš si to ?“

„Ne“ , odpověděla jistě a natáhla ruku k nabízenému Komenskému.Pán ucuknul rukou a ukázal na formulář.“Ještě mi podškrábni tu smlouvičku a je tvoje!“Podal Krákulce propisku ,

přisunul k ní ten papír , Krákulka podepsala a dostala peníze.Opravdu žádné problémy , ani to nebolelo.“Tak a teď můžeš jít pro tu nejkrásnější kytku.A jestlipak máš klíč , aby ses k babičce dostala?Oni jsou dneska ty starý lidi nedůvěřiví a nepustí hned tak někoho do dveří.“

Krákulka se zasmála :“Nebojte se , já si vím rady.Máme s babičkou smluvené heslo.

Zazvoním jako bych recitovala Vstávej semínko tralala , bude z tebe fiala.“

Pán ji pochválil , jak to mají chytře vymyšlené , a pobídl ji ke spěchu , aby jí někdo tu krásnou kamélii nevyfoukl před nosem.

Krákulka pěkně poděkovala , otočila se jak na obrtlíku a spěchala do květinářství , teď už bez obav.Vešla dovnitř a za pultem byla opravdu prodavačka , která dělala čest svému jménu nad

vchodem.Byla milá , trochu baculatá , v tváři dolíčky od samého smíchu.

„Ty už jsi tady jednou byla a okukovala jsi?Já jsem si tě hned všimla.Co to ale prosím máš s tím Vlkem?Doufám , že sis s ním nic nezačala , to je nenažranec a nelida , toho si radši držet dál od těla , lichváře jednoho!“A když viděla Krákulčinu polekanou tvář , usmála se na ni povzbudivě :“No snad projednou nebude tak zle.A teď mi pověz , co sis vybrala.“Krákulka ukázala na kamélii , paní ji pochválila a šla kytku hezky zabalit.Krákulka zaplatila , paní jí vrátila drobné a popřála jí hezký den.

Krákulka vyšla z květinářství a hned se šla podívat na „ ten ofis“ ve vedlejším domě.Teď si teprve všimla velké cedule „Výhody – Láce – Komfort , s.r.o. VLK“ , v okně velká reklama

na levné a rychlé půjčky s heslem „S námi se vám splní každé přání.“Krákulka si pomyslela , že na tom snad nemůže být nic špatného , jen název té firmy ji vylekal.

Přitiskla květináč pevně na prsa a pospíchala , už aby byla v bezpečí u babičky „V bezpečí“ ,   tak se totiž jmenovala ta ulice , kde babička bydlela.Však taky měla z jedné strany ulici „Na hlídce“ , z druhé „Na strážnici“ a ze třetí „Na celnici“, tak tam tu babičku musí dobře uchránit.Už byla na známé lřižovatce , odkud byl babiččin dům , co by kamenem dohodil.

Vyběhla nedočkavě po schodech a zazvonila podle smluveného hesla :“Vstáá – vej  se –

míín  – ko  tra – la – láá  bu – de  zte – be  fi – ja – láá „.Netrvalo to dlouho , dveře se otevřely a v nich se objevil – hádejte kdo – no přece pan Vlk!Ale zdál se Krákulce nějaký změněný.

Nebyl už tak uhlazený , bez saka a kravaty ,kalhoty na kšandách , na obnaženém krku mu mezi černými chlupy vězel masivní zlatý řetěz , vlasy nad pleší rozježené , zmizel vlídný pohled , úsměv na rtech a zdvořilá úklona.

„ Jé , pane Vlk , to jste vy?Taky jste přišel pogratulovat?“ , snažila se zakrýt svůj zmatek Krákulka.

„To je dost , že jdeš , už na tebe čekáme , tak pojď“ , zavrčel neomaleně.Krákulka vešla , avšak vůbec to tam nepoznávala.Kam se poděl ten útulný babiččin domov? V kuchyni

vévodil jen stařičký sporák , uprostřed bedna pokrytá starým ubrusem , vedle sporáku další bedna , v pokoji jen postel , holá žárovka a skoba , trčící zlověstně ze zdi.Na posteli ale babička , jako vždy s rozzářeným úsměvem a otevřenou náručí.Krákulka se k ní rozběhla :

„Babičko moje zlatá , všechno nejlepší k narozeninám , podívej se , co jsem ti přinesla!“A už rozbalovala kytku.

„Ach , ty dítě moje milované , ty jsi mi udělala velikánskou radost!Taková krásná květina , dáme si ji hezky na bednu a hned tu bude jako v ráji!“ , zajásala babička.

Vlk se postavil proti nim a mračil se :“Tak už dost těch citovek , jdeme rovnou na věc!“

„Na jakou věc?“ , nechápala Krákulka.“A proč se vám najednou tak blýská v očích , proč

tak na nás ceníte zuby a proč tak hrozíte tlapama?“

Vlk se pohrdavě uchechtnul :“Protože mám na vás žízeň a zálusk , protože vás musím skřípnout a zmáčknout , tak je to!“

Babička se hrdě napřímila :“Tak pr , pr , mírněte se pane Vlku před mojí vnučkou , že se

nestydíte!“

Vlk se rozběsnil :“Já že se mám stydět? Kdo tady komu dluží velký prachy?“

Babička mu klidně odpověděla :“Však víte , že se snažím vrátit všechno , jak nejlíp můžu.Počkejte , až vnučka odejde,a nezatahujte ji do toho.Vždyť za nic nemůže.“

„Pchá!“ , vylítl vlk rozběsněně , „nemůže , nemůže? To jste na omylu , paninko , jablko daleko nepadá od stromu , ta už taky neumí vyjít ze svýho a začala si půjčovat!“

Babička se nevěřícně obrátila na Krákulku :“Že to není pravda , že si ten darebák podvodnická vymýšlí?“

„Tak se pochlub babičce , děvenko , ať si nedělá zbytečné iluze.“ , popíchl Vlk.

Krákulka jen zahanbeně přikývla a Vlk se rozeřval :“Člověk celý život jen dře , utrhuje si

od huby , aby mohl ve vší slušnosti půjčit potřebným , ale oni mě snad považujou za dobročinný spolek!A já vám říkám naposledy.Chci svoje peníze teď hned na  ruku , teď hned na ruku , teď hned na ruku!“ , řval jako pominutý a třískal babičinnou holí do čela její postele.

Vtom zazvonil ostře zvonek u dveří.Vlk se zarazil a přikázal :“Ani muk!“.

Nato ve dveřích zarachotil klíč a dovnitř vstoupil statný mladý muž v oranžovo – žluté kombinéze , na rameni brašnu s červeným křížem:“Co se to tu děje? Někdo vám ubližuje , Márinko? To bych se na to podíval!“ , dodal výhrůžně.Rozhlédl se po místnosti  jasně modrýma očima a při pohledu na Vlka si významně načechral černé vousy :“Stará proláknutá firma – Vlk“ , poznamenal posměšně.

„A jéje , záchranka přijela i s brašnou první pomoci“ , odsekl Vlk a odtáhl se dál od mladíka.

„Přesně tak , jdu ze služby a povídám si , že se podívám na Márinku a hned tady slyším nějaký vytí.Hele“ , obrátil se prudce k Vlkovi ,“na Márinku si tady nikdo otvírat hubu nebude , to je moc slušná a hodná paní!“

„Pche“ , vyprskl neuctivě Vlk , „slušná a poctivá i s tou svojí vypečenou vnučkou , vždyť mi dohromady dluží už skoro melouna a já ne a ne to z nich vyrazit! To mám všechno za svoji dobrotu.Pořád říkám , že kdo rychle dává , dvakrát dává , ale oni mi odplácejí černým nevděkem.“

Mladík si pohrdavě změřil rozezleného Vlka :“Ty hubo plechová , ty krkoune prolhaný.Pro tebe platí , že kdo rychle dává , bere stonásobně , bere na hůl , požírá bezmocné , ze spořádaných lidí dělá bezdomovce a trosky!“

Vlk varovně zasykl :“ Pozor , záchranko , nehas , co tě nepálí!“

„Tak pozor , Vlku , to ty rozfoukáváš oheň , až z něho bude požár.“ , odpověděl neohroženě mladík a udělal krok směrem k němu.

Vlk před sebe natáhl prosebně ruce :“Tak moment , aby bylo jasno , všechno mám černé na bílém , podepsané smlouvy i evidenci splátek.Všechno podle zákona a předpisů.“Vzal velkou

koženou aktovku a vytáhl z ní nějaká lejstra a tlustý zápisník.Hbitě prohrábl prsty složku  , pak z ní vytáhl dva listy.“Tady to máme .Paní Marie Vošalíková.Podívejte se , rodné číslo odpovídá , bydliště odpovídá , podpis odpovídá.Před třemi lety si půjčila sto tisíc korun

na padesátiprocentní úrok , termín splacení půl roku.To je jasné.Splácení se nám protáhlo“ , naslinil si prst a zalistoval v notesu „a částka úroků s tím narostla.Teď tu máme navíc prošvihnutý termín měsíčních splátek , taže nám naběhlo penále.A poslední splátka byla před dvěma měsíci.Takže není , o čem se bavit.Já chci konečně svoje peníze, moje trpělivost má taky svoje meze.“

Krákulka sebou překvapeně trhla :“ To byly ty peníze pro tatínka …?“

Babička vzlykla :“ Copak nevidíte , já se snažím , už nemám nic , jen ten důchod a taky musím platit byt a jíst.“

Vlk zle zkřivil hubu :“To já taky , paní Vošalíková.“

„Tak dost!“ , rozkatil se na něj mladík.“Nevidíš , že Márinka dala všechno do frcu , do té tvé

zlodějské blechárny , kde jsi na ní vydělal podruhé? Že se hanbou nepropadneš!A co se týká těch dvou posledních splátek , ty jsem přece zapravil já , tajně , aby Márinka o tom nevěděla.Žádal jsem tě , abys to neprozradil , protože jsem nechtěl zranit její hrdost.“ 

Vlk udělal odmítavý pohyb rukou :“To ještě není všechno.Máme tu ještě další smlouvu , tentokrát s podařenou vnučkou.Prosím , podívejte se.Dneska jsem jí poskytl na krátkodobý úvěr dvěstě tisíc korun , termín splacení týden , výše úroku sto procent.To jsem zvědav , kdy se dočkám!“ , teatrálně povzdychl.

Na Krákulku šly mdloby „Slyšela jsem dobře ? Půjčila jsem si dvě stě korun , byl na té bankovce Komenský.Chtěla jsem vám to poslat hned po návratu domů.“ , pustila se do zoufalého pláče.

„Nehraj tady na mně divadlo , tragédko“ , utrhl se na ni Vlk neurvale „Víš co , já si na vás přivedu exekutora a policii!“ , zahrozil rukou.

Mladík k němu přiskočil :“ Jen si klidně přiveď celou tu smečku nenažranou , já se nebojím.“

Popadl Vlka v pase a zavěsil ho za kšandy na tu zlověstně čouhající skobu.“A teď si na nás

můžeš vyskakovat“ , zasmál se chutě.“Tak to máš půjčku na oplátku , ty krvelačný a nenažraný vlkodlaku , nejradši bys nás všechny požral zaživa.“Popadl ty dvě neblahé smlouvy , které se teď válely na zemi , natrhal je na maličké kousky a přikázal Vlkovi :“Otevři tu svou nenasytnou tlamu a já ti nacpu ty vypečené smlouvičky , ty vydřidušské peníze , ten majetek do toho tvého neřestného chřtánu , ať se tím to tvoje chtivé a lačné břicho nasytí až k prasknutí!“

Vlk skučel a vyl , ale nebylo zbytí než poslechnout.Pak mladík obrátil celou aktovku vzhůru nohama , všechny vysypané papíry roztrhal na kousky a vyhodil je z okna :“Vezmi si , větříčku všechnu tu nečistotu a vymeť ji z naší ulice , z našeho města , aby se už nikdy nevrtáila!“ , křikl za poletujícími útržky.

Vlk koulel očima a namáhavě žvýkal a polykal a polykal.Až když mu v hubě nezbylo dočista nic , vzal ho mladík znovu za kšandy , vzal i aktovku , vynesl Vlka ze dveří a vyhodil ho ven.Tam se Vlk strašně rozvztekal , klel a nadával , až samou zlostí praskl.

Babička s Krákulkou spěchaly obejmout mladíka a poděkovat mu za osvobození.Mladík se vesele smál a odmítal chválu :“ Nic se nestalo , však vy jste mi Márinko taky mockrát pomohla a já vám to nikdy nezapomenu.“A hned dodal „Že tys mě Krákulko nepoznala?“

A babička to hned napravila :“Vzpomeň si přece , Jiřík, myslivec od nás z Loudova!“

„Těší mě“ , řekla způsobně Krákulka a podala Jiříkovi ruku.

„Tak a teď se hezky sbalte a jedeme do Loudova. Spravil jsem svoji stařičkou káru , tak

zatopíme pod kotlem a večer jsme doma.Aspoň vaši nebudou trnout strachy a hezky to tam všechno oslavíme“.A taky večer zasedli ke společnému stolu , hezky hodovali , radovali se ,

že všechno dopadlo dobře .Babička už s nimi zůstala napořád , pekly s Krákulkou dobré koláče a buchty a měli se rádi.A Krákulka už si nebarvila více vlasy načerveno.

Napsat komentář