Beat

Žvára
mi leží u nohou
jako štěňata –

tělíčka šedý hojnosti
ještě od tenkrát, kdy jsme
šanovali Zepelíny
lahví V-ý-b-ě-r-u

a ani tahle láhev
nelení,
podupkává,
jako Patty Smith
bez jedinýho návratu
k průměrnosti

((pod sušákem těla))
((pod svařákem osudu))…

Pohybem šrajtoflí
a kolem stolu teď spíš třes
rozsvěcuje uši P-l-a-y-b-o-y-ů
v prázdným pokoji.

Vypijme ještě to co jsme,
jen pro tu chvíli
trhlejch
vzpomínek

než si to zas někdo
splete

s velkou lží.

Napsat komentář