Barevný chvíle

Nedávno se mě kdosi ptal.
Prý – jak se mám?
A mně se nechtělo
říct vůbec nic!
A tak on si vystačil sám
a dal dlouhou řeč o nemocích.
Svých.
A když už nemohl přidat víc,
tak prý – A co ty?!
Já?
Došlo na výzvědy.
Já mívám…
Občas chvíle.
Barevný.
?????
Barevný chvíle?
A co to jako
má tak asi být?
Seš cvok?

Vzdychla jsem.
Jo. Asi je to možný!
A rychle jsem dodala –
Tak třeba ta BÍLÁ!
Ta přichází,
když skládám
čistý prádlo
do spícího prádelníku.
A všechno ještě teplem dýchá.
Vůní slunce,kouře,větru.
V mých prstech usíná
dřív
než sklouzne jako mýdlo
pod hladinu.
A pak vzdechne.
Jako uklizenej den večer,
v bílejch peřinách.

A melu dál…!
Jaká je ta MODRÁ.
Jak v ní na všechno,
docela zapomenu.
Nastavím tváři
čekankový nebe
a zouvám se až k zemi
do poslední kapky
kterou mi seslal
v modrým déšť.
Svlíkám ze zbytků
vybledlý z očí 
chrp a pomněnek,
co zbylo z prachu cest
za moudrostí.
A nejvíc mám ráda,
když mi zeleným
vítr,
něžným mezi prsty,
(vzpoměla jsem si na ZELENOU)
češe v trávě vlasy.
A poslouchám,
co si šeptají
plátky rtů olší
s háďátky vlhkých jazyků
lístků vrb,
v hravým milování,
na březích v zátočinách.
Vodou živou,
zrcadlí zelený proud
a ve všech úžlabinách
utajení
neutají
slastný pnutí.
Před ČERVENOU.
Barvou krve.
Tak to se zase
láska ve mně
k šílenosti chvěje!
Bláznivá závrati!
Po nocích něžných soužení
v nejistotách
a plavení jistých nenasytností.
Než mrtvý pach krve zařezaných
až za horama
zbude.

Tak je to se mnou!
A ještě ČERNÝ trochu …!
Sametovou tísní
vře po nocích nejčastěji.
Na křídlech Smrtihlava,
na čele temný znak.
Zdvíhá se a padá,
jak zvíře poraněný,
vytrvalý a neodbytný strach
(co bude?)
a se kterým se
vážně spát nedá.
Tak asi tak…

Úsměv a zvláštní pohled očí.
Pohled po hodinách.
No ty se teda máš!
Promiň, už musím…

Tak zase jsem si zbyla.
S tím ale vždycky počítám.
Jsem cvok?
A vždycky jsem jím byla?
Nebo ho ze mne
láska
(kterou nemám)
dělá?
A že jsem 
o svých barvách nemlčela?
Když já ale
jinou nemoc nemám…!!!

Komentáře

  1. poletucha napsal(a)

    Ovšem Peggy… tohle je mimořádně pěkné! Srdíčko se ve mně tetelí 🙂 Díky!

  2. Emma napsal(a)

    Peggy – potěšilo,pohladilo, nečekaně probarvilo dnešní sobotu. A to jsem si myslela, že zůstane celá taková podivně divná. A ejhle!!!
    Přeju krásné jaro nejen Vám, ale všem na Brejlích 🙂
    Em

  3. anna napsal(a)

    Peggy, to je nádhera!
    Já si k tomu ještě přidám žlutou – sluníčkovou i slunečnicovou. Dneska jsem už zahlédla i krásně žlutý strom s kočičkami, takže bych ji nazvala i kočičkovou.
    Třeba se někdo s další barvou přidá – snad to nebude vadit. Prvenství zůstává Tobě.

  4. Peggy napsal(a)

    Ahoj holky, moc krásný večer vám přeji, a ani nevíte, jakou mám radost, že se vám mý psaní zdálo blízký, že jste v něm uviděly podobný věci..Děkuji, moc děkuji..
    Ann,ono je barev na tisíce, a kdybych se mělapodělit, jaký a kolik odstínů vídám kolem, nestačily by Brejle. Svět je moc pěkný, dnes byl sice, jak píše Emm,den šedivý, ale ve skutečnosti také nebyl!!!!! Mě se ho podařilo hezky vychutnat a věřím, že i vám, že nebyl jen šedivej a jsem moc ráda, ani nevím, komu všemu za každý hezký poděkovat a teď ještě vy! No není to krásný zakončení?
    Ann,kočičky byly taky, živý, vyrostlý na větvích, a i z keramický hlíny.. ještě ji cítím pod prstama a její vůni.. Někdy je to těžký na tom světě, to je fakt, ale je to asi proto, abychom pak věděli, že to krásný, není jen tak, a že si ho o to víc, musíme všímat, aby nám neuteklo mezi prsty..Mějte co nejvíc barviček holky,každý den! No chtělo by se mi vám říct moc pěkných věcí, ale držím se zpátky, ať to zas nepřepísknu, ťak tedy jen díííík

  5. maya napsal(a)

    Peggy,
    co říct, je to nádherné, z duše…jen ještě něco o sluníčkové barvě, prosím….pokud jsi cvok, tak já také. :-))

  6. Peggy napsal(a)

    Ahoj May,tohle přiznání do skupiny je kráááásnéééé! Děkuji za za vše,co jsi napsala, jsem moc ráda, že je svět ještě plný krásy, žlutá, zelená, oranžová, je to jedno, důležitý je, že není kolem nás jen tma a bezbarvej svět, no ne? Fotíš? musím si udělat zase čas, na tvý Pantery.. Krásný světlo do focení MayO!! hezký dny, pa

  7. Mirdulis napsal(a)

    Milá Peggy – tak to jsem si teda vychutnal ! Je velice podnětné ukázat, jaké je štěstí, že barvy JSOU a že je můžeme vnímat. Barvy přírody i barvy života. Já jsem si po přečtení a vychutnání ještě navíc zahrál na klávesách Ježkův “Tmavomodrý svět” a mohu říci, že jsem daleko více vnímal smutek, který je v této skladbě skromně – až nenápadně – obsažen. Díky!

    • Peggy napsal(a)

      Milý Mirdulisi, děkuji moc, udělalo mi to hezky, dobře. Je to fajn, když někdo stejně vidí v něčem svět. Tmavě modrá je dobrá,:-) a pak, abych vám taky něco pěknýho a osobního poslala, pro mne je moc erotické, když chlap položí a ruce do kláves a hraje… Já vím, vy ve svým věku, už berete takový hloupý lichotky s reservou, ale já jen, že je to vždycky hezký, v každým věku a i v tom, bývá obsažen i jakýsi smutek, taky nenápadně, taky skromě.. Omlouvám se, jsem už taková, bylo to od vás Mirdulisi moc pěkné. Krásné dny a večer.

  8. Eliska napsal(a)

    KOHOUTEK

    U nás v domě bydlí mladá žena a ta má velmi zvláštního domácího mazlíčka, kohoutka. Má ho prý od jednoho dne jeho stáří. A ted je mu rok a jelikož jsem raní ptáče a jdu ven na terasu už třeba v 5 hod. a on oknem slyší pohyb, odpovídá a zdraví nový den nádherným a vysokým kokrháním. Paní ho asi napomene , nebot ztichne ale za pár min. opět zazní to krásné kykyryký.
    Nikdy bych nevěřila co takový opeřenec je schopný si zapamatovat a naučit. ven chodí na rameni své paničky a jemně ji klove do vlasů.Jakmile usedne na lavičku , Pepa to je jeho jméno seskočí a hrabe a pobíhá, neustále svou velitelku sleduje a pokud vstane běží k ní a pohybuje se v její blízkosti.
    a když už pani chce odejít , zavolá Pepo jdeme a on dle nálady jí vyletí na rameno a spolu odchází k autu, pani otevře zadní dveře , kde je klec a Pepa ač nerad , vlítne dovnitř. NO neuvěřitelné , pitomý kohout a tolik poslušnosti a důvtipu. A když je v jeho blízkosti pes , vylítne paničce na rameno a z výšky na psa pokřikuje po svém a vytatahuje se. Je to obyč. bílý kohout , kolem krku pár hnědých pírek a červený hřebínek. NO ten se nemusí bát že nedůstojně zkončí na talíři , to se nestane. jezdí s paní do práce a večer zpět , doma chodí po kuchyni a jde do své velké domácí klece. Jo a jak chodí na wc to musím zjistit. Podotýkám že náš dum je novostavba super moderní , uvnitř jsou parky, dětské minihřiště a plno zeleně. Kohoutek je tu spokojený víc než jeho kámoši ve velkodrůbežárně. Aspoň si to myslím……

  9. Peggy napsal(a)

    Eliško, zápasím s počítačem, tak jen letmo 🙂 Pořídím si kohouta!!! Je to jasné! Konečně bude u mně a se mnou, někdo spokojen!!! :-))) pa a hezký večer

  10. Peggy napsal(a)

    Hahaha, poletuchu, tak to všechno, co popisujete, to už doma mám! A hóóódně dobře!!!No to vypadalo z Eliščina povídání docela nadějně, tak zase nic… 🙂 Ale zasmála jsem se, vyvedla jste mne z naivní představy, že může být nějaký kohout příjemným společníkem..Alespoň Eliška ho popsala přímo ideálně.. hezký den :-)!

Napsat komentář