Balada na staré téma

Otec a syn, jak dva přátelé,
otec měl sílu a syn ne.
Když otec kácel strom jak pápěří,
syn hrával drápky s pařezy.
A když měl syn trable se světem,
vzpomínal táta s dítětem.
Jak v tom domku dávno žili tři,
deset let máma v zemi spí.
Synku, to nic, my dva na věky
budem si sklíčkem útěchy.
A roky jdou jak vojáci,
dobré ti zlým svět oplácí.
Syn už je chlap někde ve světě,
táta má oči staleté.
Už domek z kůry vychládá,
zrada, či říkáš nezrada?
A synův svět jednou k zemi šel,
domů se s prázdnou navracel.
A v domě tma, dveře dokořán,
samota dýchá ze čtyř stran.
Otče můj, my dva na věky
chtěli být sklíčkem útěchy.

Napsat komentář