Asfalt a skořice

 Došky
zapěnily dům

 starý stíny
obepnuly švestku
struhadlem

 stejně, jako když mi
bylo šest
a melta na plotně
voněla
asfaltem
a skořicí

 a zástěra
prababičky
Barbory
byla voňavá
mejdlem
z jelena

 zastřelenýho
v nůžkách
Lnářskýho
lesa
strýcem
zahradníkem

 co u Rohanů
šlechtil
celej život
ronďáky…

 Kvetly jako
rozstřílený
polštáře

v zámeckým parku

 a já jen
v kraťasech
a pěšinkou
na zip
vrytou do lebky
od holiče
Vokurky

 jsem si
hned vedle
konzumu

 poprvé
rozmlátil
koule
o trubku
vrzatýho byciklu,

 když jsem chtěl
první holce ukázat
smyk
na hrbolatým
štěrku,

 ale ona jen hnala
dál
svý krávy
přes vrch
Annaperk

 sukni až k lýtkům
courala
na snědých
ospalinkách –

 a co viděla,
já neviděl
ani po létech…

 Došky
zapěnily dům
nad jižními
Čechy.

 Zůstal jen otisk
protažený
vysokými
schody

 k pěknému
vzpo ()
mí ()
ná ()
ní ().

 ()

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Proč
    po létě
    se
    píší básně smutné
    Snad zreziví nám cit

    Je nutné
    se
    tomu
    postavit

    🙂

Napsat komentář