Archa nelže

 Kudy se
odlupuje
výheň
sladkosti

a kdoví
i z marnosnubný
zašívárny?

Řemeny
vstaly.

Kličkují.

Roztahují
přezky.

Třpytí se oka.

Útlí
masa
puká.

Svléká
motýly
i se
šrajtoflí.

Vranky
vrní
tuší.

Do lávy
zbouchli
kolibříci.

Peří černá
na klepetech
noci.

Z jazyků
zboží
vylétá…

Krom
oděrky
podmořskýho
těla
NIC

nevoní…

snad jen
Hvězdárna
mý lahve

s rakvemi
podél
těla

švihá koníky
s hřívou
v aspiku

i něžností
průstřelnýho skla

než se rozkočí
v tříslech
zřejmým
leskem…

Várky rtů
zapadají
měkkostí.

Tluče
do vrat
srdcový
král.

Teče
odtud
neprodejná
hlína.

Sníh už leží.
Neusíná.

Smeká se
troufalost
v reflektorech
vorů.

Běží
vysvlečená
krajina.

Je všude procesí.
Chce život vzhůru.

Košile
dusí
víru
pod
dešti.

Kroky
oddalují
kroky

tam

kde
se
míjejí…

Záď
k živým
vylamuje
mraky.

I odtud
bude
pěnit
hrůza
v žilách
nevědomí.

Jako bychom
byli
oba
znovu

na počátku.

Napsat komentář