Anebo

Přicházíš ze tmy,

A přece teplem nahých dlaní smíš rozdávat světlo.

Buď vítán

V kraji zvaném ráj anebo chceš-li peklo.

Vyrůstáš zahalen přikrývkou z červánků

V bezpečí domova střeženém láskou.

Nebo jsi uvržen do krypty bez slunce,

v níž ruce, ústa máš spoutané páskou.

Dospíváš, loučíš se s lehkostí kroků,

Opilý nadšením chápeš se opratí.

Anebo naopak v poklidu přežíváš,

Přehlížíš podstatné, což ti svět oplatí.

Stárneš a uvadáš, smířen či nesmířen,

Obklopen prázdnotou anebo hlasy.

Možná, že lituješ, jak krátce jsi to žil

A možná spokojen vzpomínáš na staré časy.

Odcházíš provázen pohledem starců,

Uleháš na louku, kde voní jetel.

Usínáš, jak jsi žil,

S prázdnýma rukama anebo dlaněmi plnými světel.

Napsat komentář