Anebo

Přicházíš ze tmy,
A přece teplem nahých dlaní smíš rozdávat světlo.
Buď vítán
V kraji zvaném ráj anebo chceš-li peklo.

Vyrůstáš zahalen přikrývkou z červánků
V bezpečí domova střeženém láskou.
Nebo jsi uvržen do krypty bez slunce,
v níž ruce, ústa máš spoutané páskou.

Dospíváš, loučíš se s lehkostí kroků,
Opilý nadšením chápeš se opratí.
Anebo naopak v poklidu přežíváš,
Přehlížíš podstatné, což ti svět oplatí.

Stárneš a uvadáš, smířen či nesmířen,
Obklopen prázdnotou anebo hlasy.
Možná, že lituješ, jak krátce jsi to žil
A možná spokojen vzpomínáš na staré časy.

Odcházíš provázen pohledem starců,
Uleháš na louku, kde voní jetel.
Usínáš, jak jsi žil,
S prázdnýma rukama anebo dlaněmi plnými světel.

Napsat komentář