Andree, něžné lvici

Jsi všechno,

co neumím pojmenovat

a o čem přesto sním,

o čem se stydím psát…

Jsi moje Šahrazád,

jsi můj z tisíce minulých životů

poslední chrám,

kam chodívám zbrocený krví

k ranním modlitbám…

A na otázku,

proč jsem tě s sebou nepřived,

neznám odpověď.

Možná jsem ještě

tolik netrpěl.

Napsat komentář