Andílku

…andílku, opustíš-li mě teď, hned
smutno mi bude;
máš pleť sluneční záře a vzhled modrého nebe,
v dlaních máš rosu,
která zebe ránem – právě se zrodilo:
ty ses mi zdál, když usmíval ses
a hladil si mě po tvářích.
Odcházíš do spěchajícího dne; bledneš
v jeho všednosti jsi čím dál menší.
Chtěla bych zavolat:”Neodcházej!”
čím víc jsi menší.
Budu na tebe čekat večer zas
 a pro okrasu jsem ti dala jméno Naděje
andílku z minulé noci

Napsat komentář