Aby se z psaní nestala luxusní štětka

aneb rozhovor s jihočeským básníkem Tomášem Třeštíkem

Přestěhoval ses. Jak se žije uprostřed přírody na břehu Otavy?
Přestěhoval jsem se. Bydlím blíž zemi, obloze,stromům, vodě a tichu.Je to dobré, ty věci není třeba chápat, stačí se dívat, vědět o nich.

Vím, že jsi napsal román z prostředí, jež je pro mnohé doslova tabu. Můžeš se o něm zmínit a plánuješ jeho vydání?
    Za přestoupení tabu se platí. Asi není dobré pouštět cizí lidi tam, kde jsem byl. Dnešek je posedlý odhaleními, bořením mýtů, ničením tajemství, šťouráním se v cizí intimitě. Až zbavíme svět tajemství a zničíme přírodu, co zbyde? Nuda, prázdno a nic.Nestojím o to, pobavit pár znuděnců a snobů. Zas bych zničil něčí tajemství, zas by to někoho bolelo. Nechci tu věc publikovat, snad někdy, až budou věci zapomenuty a odpuštěny.

Jak se díváš s odstupem let na své básnické dílo?
    Dokud jsou básničky jen póza a oblbovaní a kratochvíle, je to k ničemu. A když se naplní, co píšete, pěkně si to odskáčete. Hledáte krásu a zjistíte, že koření ve zmaru. Zjistíte, že láska značí povětšinou sebelásku. A moudrost? Jít za ní, znamená být blíž a blíž chvíli, kdy všechno pochopené už nebude k ničemu.

Nedávno jsi prohlásil, že by měl či mohl vzniknout umělecký undergraud. Nazrála k tomu již doba?
    Společnost bez duchovní nebo, chcete-li, kulturní opozice je bez obsahu a nemocná. Z antikomunistického undergroundu se rekrutovali nejoddanější prdelolezci stávajícího režimu, protitotalitní penzisté.Ti zbylí už vyhasli nebo nejsou dost razantní, každopádně odstavná kolej. Současný režim není demokracie, ale diktatura kšeftařů, v myšlenkové sféře nemá pro národ žádný přínos.Vládne heslo: užívej a nic neřeš! Tahle prasečí filosofie je chytlavá, taky jsem málem naletěl… Jenže literatura je o pochybování, o prožívání, o pokusech něco řešit. Psaní buď půjde s tímhle za živa hnitím do války nebo se z něj stane luxusní štětka. Tentokrát nepůjde už o underground vynucený perzekucemi a cenzurou; mechanismy paralyzující tvůrčí čin jsou dnes bohužel mnohem rafinovanější. Ale moje válka už to zřejmě nebude, nemám právo moralizoval ani kritizovat. Poznám špatnou cestu, ale dobrou najít neumím.

Smím se zeptat na Tvé další literární plány a vize, nejsou-li přísně střeženým tajemstvím?
    Nechci už v životě vzít pero do ruky! Jenže jsem slaboch a závislost je hrozná věc… /úsměv/.

Ale abychom přešli ke Tvé milované múze. Z Tvé básnické sbírky Pro oráče tabák je cítit nejenom silný vztah k zemi, přírodě. Nepřemýšlíš o další podobné knize?
   Ne!

Co Tomáš Třeštík a ženy a další pokušení?
    Vy mně taky, pane redaktore!

Na začátku listopadu 2010 zemřela pětasedmdesátiletá česká básnířka Viola Fischerová, jež letos dostala Magnesii Literu za svou knížku Domek na vinici. Nepřichází v lidském životě ocenění někdy tak trochu pozdě?
   Oficiální ocenění v tomhle řemesle by se vůbec neměly udělovat, stejně tak vypisovat soutěže. Je to příliš ožehavé a subjektivní. Tohle není fotbálek! Navíc, když se někdo cítí být povolán hodnotit tvorbu jiných, je velký předpoklad, že je to blb a ještě větší zoufalec než my, vypsaný z podoby…

Co Tě dokáže nejvíce povzbudit a co Ti nejvíce vlévá novou krev do žil?  
 Nerozumím otázce, radši popojedem…

    A tak jsme popojeli.  Dýchavičně jsme stoupali s básníkem Tomášem vyasfaltovaným přívozem. Ještě nebyla pátá odpolední, ale už padala tma a nad sychravou a potemnělou řekou Otavou právě vyplouval měsíc v úplňku. Fráňa Šrámek by lepší scenérii nevymyslel ani nepopsal.

Komentáře

  1. wbgarden napsal(a)

    Teda ne že bych se chtěl stavět příliš na zadní, ale furt lepší luxusní a voňává děvka než šmudla paneláková zavšivená jakási, od které lze i sem tam něco i veselého pochytiti. O uspaných a okradených klientech těchto jistě soudružek bojujících takto za sociální spravedlnost více pak v kronikách černých.
    Rovněž dost dobře nechápu, proč má být tvorba básníka hladového z principu lepčejší než dílka nenažranců všelikých. Svět holt nikdy příliš ideální nebyl, není a nikdy nebude. Ostatně za posledních dva tisíce let jsou o tym plné knihovny.
    Jo a též dobré je při této příležitosti vzpomenout ty jistě úžasné tenkrát mladé komunistické autory, kteři na nás tehdy s chutí sobě vlastní a u vědomí svého revolučního jistě poslání psali hodnotné kádrovácké posudečky.
    Howgh, mi rudí mi rozumějí…

    NIHIL NOVI

    Někdy mám pocit
    že už jsem tu několikrát
    byl
    potkávám spoustu známých
    usmívají se
    a já
    protože to tady trochu
    znám
    chci poradit

    – Bacha na bráchu
    Drahý Ábele
    – Do vany radši ne
    Milý Marate
    – A ten Dallas pane Kennedy
    no nevím
    nevím

    Ale lidi nic
    mávají ledabyle rukama
    usmívají se
    jako by se jich to ani
    netýkalo
    jako kdyby byli šťastni
    nebo co
    a pořád samý spěch
    holky
    sem tam nějaký ten
    chlast
    případně
    volby

    Někdy mám pocit
    že už jsem tu
    několikrát
    byl…

    http://www.bestwallpapers.net.ru/private/img/prikol/humor_18.01.2010_010.jpg

  2. Jan Porizek napsal(a)

    Pěkně jste to spolu sepsali, pane Stibore. Ale jistě víte, že v dnešní době nejsou z psaní básniček žádné honoráře. “Aby se z psaní nestala ((stala)) luxusní štětka”, musela by se naplnit tržní rovnice – má dáti dal. Něco za něco. Je to zde celkem nepatřičný, i když zajímavý mnohoznačný příměr.

  3. Peggy napsal(a)

    Osobně si nejvíc cením psaní a děl, kde autor dává všechno. Kde pokládá na oltář i svý kus soukromí, svý blízký, svý nitro, dokáže sáhnout až do nejspodnějších ponorů,aby se vypsal, aby dal ze sebe psním všechno, co vlastně psaním dát jde, psní je přece rotředek! není to jen pouhé řemeslo.. Jen tak, samozřejmě ruku v ruce i s tím řemeslem, může vzniknout jistá hodnota. Jak může spisovatelpsáta kalkulovat, co ano a co ne? Nevím, zase jsem jen blbá Pegg..

    • Anna Sochova napsal(a)

      Ale nejste.
      Článek mi připomněl nakladatele E. Čierneho, jehož ideálem je psavec, zamčený v komůrce s nejnutnějším vybavením, který celý žhavý píše, aby dostal kus chleba 🙂
      Máte pravdu v tom, že kdo ze sebe cosi ukrojí do textu, posune ho někam dál, výš. Básníci, ti se musejí svlékat z kůže nejvíc, lyrika má požadavky neúprosné. U prózy jde také o to, co se právě číst chce, co odpovídá požadavkům doby. Věci temné, pohádkově laděné, romance… Jakmile je něco své, ale třeba napříč žánry, buď Vás donutí text očesat nebo nevyjde. Nejsme v anglofilní části světa, kde můžete oslovit stovky nakladatelství a najednou je z toho senzace.
      Je málo lidí, co Vás svou niterní výpovědí osloví ještě za deset let. Mění se i styly. Ale kdo do toho vidí lépe, než právě Vy?

  4. wbgarden napsal(a)

    Za deset let jo, no to je docela dobré, k temu bych moh aji ja cosi adhocnout..
    Tu nihilnovku sem uronil asi tak před roky třiceti. Párkrát jsem ji chtěl nastěhovat do nějaké sbírky, ale třídní moudří tenkrát usoudili, že rači ne.
    Až tak kdesi kolem osmdesátého znovu jsem ten kusek nahodil a kupodivu zabral. Jenže pravil mi soudruh tenkrát šéfnadredaktor. -Nihil novi to určitě nebude,- nakonec jsme se tehdy dohodli na třech hvězdičkách, a konečně vyšla.
    Dobré ne, a ešče cosi, musel jsem z nihilnovky odstranit slovo volby…
    Chápete to, já musel tenkrát vypadat jak debil. – Proč zrovna volby, dybych já byl cenzorem, tak chlast by mi asi vadil víc…-
    Šéfnadredaktor taky vypadal jako debil. Některé věci se holt vysvětlujou strašně blbě. -Volby tam zkrátka nebudou !-
    A nebyly….
    Tož tak, a pro změnu, jak jinak, ze stejného období dám borce, které jsem naťukal tenkrát Liborkovi…

    BORCI

    Spousta krásných dívek
    je krásných
    řekl bych přímo
    nádherných
    řekl bych zamilovat se
    anebo spíš přijít
    o rozum
    případně zbláznit se
    řekl bych
    eventuelně zešílet
    a okamžitě si koupit velocipéd
    dvojsic
    a šlapat tam
    nahrbit zamilovaně hřbet
    propotit zamilované triko
    ztrhat si zamilované svaly
    pak píchnout
    upadnout
    a natlouci si
    zamilovaný
    obličej
    ale to ještě není
    všechno
    je třeba zamilovaně vstát
    držet se zamilovaně zpříma
    a cestou k oltáři
    pak zamilovaně vyslechnout
    něco vážných rad
    o pevném zdraví
    a důstojném
    chování….

    JO jo, styly se možná mění, ale borci zas tak moc ne. Akorát Liborek má včíl novou schovanku….
    http://wbgarden.com/nove/wbgarden%20-%20painter%20Libor%20Vojkuvka/index.html

    • Anna Sochova napsal(a)

      Já těmi deseti roky a styly myslela prózu, u poezie je to vlastně nadčasové. 🙂 Jinak, pokud byste se začetl třeba do hodně straé prózy, třeba i třista a více let, něco Vás osloví líp, než třeba prvorepubliková věc nebo dnešní.
      Mimochodem, předloha k filmu Eva tropí hlouposti má dodnes naprosto živý jazyk (inu, Fan Vavřincová).

  5. Peggy napsal(a)

    Anno, hezky jste napsala to, jak jsem to i já myslela, dík..K té Evě.. mě ani tak moc nejde o jazyk, než o ty výpovědi, ty hloubky a pohledy na sebe, na lidi, na svět, na všechno, co v sobě nosíme, ale vyjádřit neumíme a je úžasné, že to někdo umí a my víme, o čem mluví..A jeho prostřednictvím otevíráme oči nad tím, co jsme ani o sobě a tom všem netušili. Teď před svátky, jsou knihkupectví plná a je to moc fajn pocit, je moc příjemné vidět tolik lidí, jak se zájmem v knihách listují, bez rozdílu věku.. a kupodivu, pořád jsem přemýšlela, kdo to množství braků a stupidních románků pro ženy kupuje..a tam je lidí fakticky nejmíň!! A kdo to tedy všechno vlastně skoupí???
    Blbost mezi mocnými snad pomalu uvadá, sice se moci nevzdávají, ale když lidi čtou a knihy dobrý, i tak přes ten jinej sajrajt vycházejí, myslím, že je to snáma dobrý.. a ne tak špatný, jak se nám to očas někteří pesimisti snaží vtlouct do hlavy. A těm, co se otíraj o mladý? Mladých, těch je v knihkupectví pořád nejvíc!!! :-)Pěkný zimní den všem Anno dík
    Wb.- zase dobrý!!!

Napsat komentář