Inventury

Začátek s koncem
se už zase schází.
Je čas inventur.
A i já vykládám
z hrudi
na poctivej stůl
svý ztichlý srdce.
Pod tlustou čáru
připisuji
plusy a minusy
zpřeházenejch
dní.
Napříč
smysluplnosti
je nesmyslně
přerovnávám.
Přičítám chléb,
hlínu a sůl,
odčítám viny a víru.
Do kolonky
zbylo,
zapíšu
přebytečnou
lásku.
Tichem plyšovým
se do mých mezidobí
vkrádají
nejistoty příští.
A tak raděj dál
ty starý,
pořád dokola,
počítám.
Prostovlasý
hřívy
nemilosrdnejch pravd
loňskýho kalendáře,
nečitelný ohlávky
tíhy neporozumění,
sny ze zdivočelejch šíjí,
(co jsi je
polibky svými
tak sladce
pevně
svazoval)
Zranění podkoví.
(Už nezazvoní !)
(V nás..)
Začátek s koncem
se zas schází.
Tvý vůně
z mýho krámku
už nevytísní
žádný
zmoudření.
Jsme zase
každej sám.
A novej kalendář,
se ve smyslu
řádnejch inventur
už nesmí
plnit nikdy iluzemi!
Tak proč se
nad tvým psaním
(nečekaným)
(Ty blázne!)
(Tak neskonale milovaný!)
znovu
(bezzmoudřením)
usmívám?!
Svý srdce,
blbě zúčtovaný,
(s červeným znaménkem minus)
stejně
jen pro tebe,
navzdory
logickejm počtům
pořád mám.

Komentáře

  1. Lex napsal(a)

    Peggy, to je ten případ, který jsem uvedl u Jakuba P. Malého v závorce.
    Jen si myslím, nevím, zda by to nechtělo trochu méně slangu a trochu více spisovného jazyka. Fakt to tak cítím.
    Moc poctivé, nitro dokořán!

  2. wbgarden napsal(a)

    Tak inventur se nám při pondělku zachtělo, dobrá tedy dám sonet, též drobet inventarizační…

    MALÁ NOČNÍ / inventura /

    V těch stopách vůkol ve sněhu
    tichem dotýkám se hvězd
    a prosím vločky o něhu
    na řasách tvých víděl jsem je kvést

    Tenkrát když kolem byla ještě noc
    a zimomřivé dýchání
    sen co polibkům šel na pomoc
    v tom věčném světa konání

    A pak už jel jen autobus
    hasnoucí květ za sklem mrazivým
    obrázek ten paměťí já objímám
    a tiše pláču vetchá blues
    a v duši zas ohraný už splín
    že kdysi snil jsem a teď jen
    vzpomínám….

    Jinak, je to tam Peggy, je to ta. Jak už ostatně bylo řečeno. Dobrý Či Či…
    http://www.xoxma.lv/uploads/posts/2010-06/1277703862_browse_127.jpg

  3. Peggy napsal(a)

    No není tohle setkávání moc pěkný? dík…
    Ivulko, tobě za tu zlatou stuhu, ale nějak nevím, holka, náš pes s ní porlítal celý štedrý den.. Holka mu ji uvázala kolem krku, aby prej užil slavnostní chvíla jak se na psa domácího sluší..chichi, Moc vděčnej nebyl, na rozdíl ode mně.. Já si tvých upřímných slov vážím výdycky, nemusí být zlatý, ale hlavně upřímný!
    Honzíčku, moc děkuji, je to moc velká pocta, vín to.. děkuji.
    Lexi, vážím si Vašich slov, nebudu to moc rozebírat, vy víte, že od člověka pragmaticky založeného, obzvlášť těší, že čte i věci tak bláznivý, jako jsou ty mý.
    Ale protože moc dobře oba víme, že nejsem žádnej básník, mohu bez obav, jen tak, říct, proč to tak mám..Psala jsem dřív tak, jak se vy zmiňujete. Nevěděla jsem pořád čím to, že se mi tohle psaní nezdálo tak nějak pořád MÝ, upřímný. Pořád bylo nějak svázaný, vkrádal se do něj nějakej divněj duch strojenosti.. A pak jsem si řekla, že se těch zábran pustím.. a byla jsem v tom psaní najednou dobře, svá a taková, jak potřebuju být i z venku, když uvnitř slova a city pálí.. Je nádherný tento objevený svět, už bez něj být ani dost dobře být neumím.. Tak asi tak, Lexi, a ty výrazy, ony ke mě patří, mám za to, že napíši to co mě trápí, jen s nimi.. Je mi to líto, ale lepší být neumím..:-) Vím, že mi rozumíte, a proto sem hodím i jednu z těch učesaných, starých.. s odstupem času se mi už dávno nelíbí… děkuji, moc..
    Ahoj Wb, tahle je moc pěkná, myslím, že jste se v ní docela odkopal.. a když se bez obav odkopem, musí být trocha důvěry.. a zdá se, že na Brejlích je .. Čím to? Mějte se moc pěkně, všichni Tak dám tu učesanou, starou..:-) !Není dobrá a já už dnes vím proč…-)

    Návraty domů.
    —————–.
    Závidím dívkám, jdoucích po chodníku,
    domov a zlatou kůži bez svetříku.
    Město se chvěje bezvětřím
    a já sem dávno nepatřím…
    Ulice, lidé, domy,
    všichni jsou pevně propleteni.
    Návraty k minulosti,
    rozsudky, bez milosti.
    Uvidět znovu známý dům,
    zas zašlým klíčem odemykat.
    Pohladit dlaní starý stůl,
    zaslechnout v koutě
    dětství vzlykat.
    Ucítit v hrdle hořkost, sůl.
    Vzpomínko dávná,
    holčičko s plavými vlásky,
    pod stromy zůstal ztracený míč.
    Zamkli ti zahradu, s ní dětský lásky,
    dva malý copánky, zmizely pryč.
    Jasmíny pod okny, dny plné vlání,
    tajemství v krabicích, ukrytá přání.
    Sklíčka a kamínky,
    nejdrazší vzpomínky.
    V kapsičkách zástěrky, některé ztrácím,
    ty co mi zůstaly, zpátky zas vracím.
    Osudy neměnné, cesty zpět spálené.
    Nikdo mě nečekal,
    nikdo mě nehledal,
    nechybím nikomu.
    Závidím dívkám, co jdou domů,
    v kabelkách jejich klíč.
    Město mé ztracené,
    bolíš mě věčnou láskou.
    Značím tě černou páskou,
    na mapách, mých dalších příštích cest.

    • Ivet - Mejsehezky napsal(a)

      Pegg, Pegg, Pegg
      Nepočítám
      a
      uvnitř mne
      se navlékaj korálky
      tvých slov
      tvých absurdit

      Kredit
      zahálky a činnosti
      zlostí
      i
      smíchu
      hříchu a starostí

      Mix
      syrových surovin
      pro
      božskou manu
      Kanu
      po
      kapkách
      rozpouštím
      viny
      stíny
      splíny

      Klíny
      vyvracíš
      ty smíš
      Bože
      tvé letoře
      se skláním
      Učím se
      v
      tobě
      a
      s tebou
      vidět
      svět
      Je toho hodně
      z
      á
      v
      i
      d
      ě
      n
      í
      h
      o
      d
      n
      é

      🙂

  4. Lex napsal(a)

    Peggy
    Vám se nelíbí? Mi se líbí. A protože má i půvabné náznaky rýmů, o to víc. Pěkně se čte, pěkně tečou ta slova. A mi říkají, co si myslím, že mají říkat. Jednotlivě i vcelku.
    Ale nejsem básník ani kritik, jen čtenář. Od odbornosti jsou tu skuteční básníci. Leda by oni.
    Pěkňoučké, byť trochu smutné nebo tklivé. Prostě, jako život.

  5. Jan Krůta napsal(a)

    Jejej, tady je útulno jak u mých kamen 🙂 Namáčknu se do téhle malé komůrky na chvíli k Vám…
    Já bych vůbec neřešil pojem básník. Takových machírků, kteří to údajně věděli, už bylo! Báseň je přece vizitka duše. A já se vždycky trochu stydím, když mám někomu dát přednost před jiným. Je to zase jen vizitka mojí duše, která z těch okolojsoucích je mi blízká. Takže možná někomu ublížím a on se se mnou nebude cítit dobře…
    Všichni jsme plni zámlk a slov nevyřčených ani před těmi skutečně nebo jen údajně nejbližšími. Nedělejme si život ještě složitější. Literární dokořán je otevřené všem a já jsem v té nezáviděníhodné pozici, že mezi stovkami básniček probíhám a tu a tam vložím tu, která se mně líbí. Musím to dělat, ale vědomí, že se mi něco líbí víc a něco míň není nic neotřesitelného a jedině objektivního. Vzdělání v oboru nebo letitá praxe jsou určitě předností. Ale nejsou nějakým jediným nadřazeným měřítkem. Říkejme si každý, jak chceme, básník-nebásník.
    Ale jsme soubor otevřených duší nebo srdcí, jak myslíte. A tady máme šanci najít spřízněné, aniž bychom poztráceli svou křehkou intimitu a tolik chráněné soukromí.
    Jsem rád, že tu jsme krásně pohromadě. Díky.
    P.S. Když mi bylo asi dvacet a obšťastňoval jsem různé redakce svými básničkami, v jednom posudku mi jistý pan redaktor všechno vrátil a připsal jedinou lakonickou větu: “Jdete svou cestou, tak jděte dál!” Tenkrát jsem měl děsný vztek, ale teď chápu…

  6. wbgarden napsal(a)

    Já měl v posudcích napsáno toto – píše básně a sbírá stromy. Dodnes si občas pouštím šejdře inteligentní ksichtíky rozmanitých pečlivě čtoucích kádrováků – asi jak mim, myslím Čejka, když hrával svého času slepici…

    ZÁVISLOSTI

    Kdybych měl jednou psa
    říkal bych mu
    Múzo

    Byla by to ohromná
    legrace
    – kdepak zas máte manžela –
    ptali by se škodolibí známí
    mé ženy
    – šel s Múzou na procházku –
    odpovídala by stručně
    má usměvavá
    paní

    Z čeho seš zas tak orosenej
    vyzvídala by pak po mém
    návratu
    – ále políbil mě Múza –
    řekl bych skromně
    a šel se
    vysprchovat

    Fuj Múzo k noze
    snažila by se i ona potom
    přesvědčit se
    ale kdepak Múza
    hodnej pejsek
    ví co se sluší
    a patří
    vrčí na každého
    kdo by se chtěl
    opakovat
    vrtí ohonem
    ale nedá se koupit
    nedá
    čeká
    netrpělivě čeká
    na unavené
    pánovo

    Múzo lehni…

    http://i2.ambrybox.com/141110/1289739952112.jpg

  7. Peggy napsal(a)

    Ahoj všichni u kamen :-)! Hezky to napsal Honza, taky to tak cítím.. Nahlídla jsem na Aktuálně a tak nějak, na rozdíl od těch našich Brejliček, mě rozesmutnil blog paní Kláry.(Samkové..) Myslím, že je to moc smutná výpověď a je blbý, že ne všichni, se k jejímu psaní stavěli stejně agresivně. Ale svezli se teď s těmi, co to tak rádi dělaj, když hlavně nejsou vidět..Zajímalo by mě, nakolik by byli všichni tak moc upřímný, z očí do očí, tváří v tvář. Je divný, říkat věci, za kterými bych pak v takový situaci nemohla stát, abych se nemusela chovat jinak, nebo říkat něco jinýho,..
    Ale kdo nemá žaludek na věčné útočení (což není diskuse), asi to nakonec vzdá.
    Jsem moc ráda, že je tu tolik krásně laskavých lidí.. Díky, vám všem.
    Já jen k našemu tématu.Taky, stejně jako Ivulle, myslím, že by mi slušelo být někde hodně vzadu a jen obdivovat to, (jak píše Honza), co se mi líbí, co ke mně promlouvá. Ale doprčic, kdysi mi to přestalo stačit a tak se moc omlouvám, za troufalost.. Ale když to na stranu druhou moc pohladí,když někdo z neumělých řádků ví a cítí podobně..
    Lexi, moc dík i za to Vaše “líbí”, ale už to mám zas kousek jinde, vy víte, jak to myslím. Třeba dnes bych napsala tohle nějak tak..držím se schválně hodně blízko, jen chci nějak obhájit to, že si myslím, že líp se dostávám na to dno pocitovosti a vlastní poctivosti, ale kdoví, je to jen dojem můj a vlastně i nyní, mohu potvrdit opak, protože jiným, se tak zdát nemusí, třeba naopak.. dám pod komentář. Ivett, jen malou poznámku, JÁ s učím OD TEBE!!!!!a mámstrach, že nikdy nebudu dost podobná tvý krásný a průzračný duši..A vůbec, tolika lidem, který tu obdivuji.. a nejen tady.

    Návraty.
    ———–
    Dívkám neznámým
    závidím.
    Kroky tak samozřejmý.
    Po známých cestách
    měst
    k jejich domovům.
    A v dlaních
    pořád stejný
    horký klíč.
    Bloudím městem,
    (kdysi mým)
    už v cizích
    ulicích
    (špatný dé javue)
    a slyším víc
    než doteky
    pouhých vzdáleností.
    Kolem se chvěje čas.
    Prchající.
    I znovu nalezený.
    A jde mi vstříc
    (bez varování)
    po dlažbě kamenný.
    Hořkost probuzení.
    Na konci ulice
    pláče opuštěním
    můj rodný dům.
    Za zaprášeným oknem
    v přízemí
    se na sklo
    tiskne
    rozpláclý nosík
    zvědavýho vábení
    a já se vidím…
    Zas klíčem odemykat.
    Minulosti.
    Pohladím dlaní
    starý známý stůl
    a slyším v koutě
    dětství vzlykat.
    Zas cítím v hrdle
    hořkost, sůl.
    Holčičko s plavými vlásky,
    otvírám zahradu.
    Dům.
    Jasmíny pod okny,
    dny plný vlání,
    tajemství v krabicích.
    Ukrytá přání.
    Pod stromy pohřbený
    dětství
    a křehký lásky.
    Copánky holčičí.
    (Stačilo ŠMIK !!!)
    Sklíčka a kamínky
    z kapsiček zástěrky
    věčně dál ztrácíš,
    ty co ti zůstaly,
    dnes navždy vracíš.
    Nikdo tě nehledal,
    nikdo tě nečekal,
    nechybíš nikomu.
    Čas bolí dál,
    víc s každou láskou.
    A města
    (kdysi tolik mý)
    označím.
    Černou páskou.
    Na mapách mých příštích cest.

  8. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Zas mi prsty
    kmitaj

    Co člověk
    to
    originalita

    Výkladní skříň
    plná zboží

    S kůží jdem na trh

    Občas by jeden zdrh´
    jindy
    jak
    modelky
    se kroutíme
    valčíkovým
    krokem
    bokem
    srážíme
    šachové figurky

    Jen velký srdce
    nestaví se
    na odiv

    Je skryté
    pod halenou

    Nemá dovolenou
    občas
    zavrže
    a
    ukáže
    slabost
    host
    v bláznivé
    sebedestrukci

    Pegg, fakt mě baví naše hrátkosloví 🙂

Napsat komentář