5:53

Napsal bych víc,
ale copak to jde,
když nad Prahu se vznesli
jen šedý chrti
a prší i z chodníků
a jen táhlá nehybnost
míchá střechy
jako zdechlinu
houštím schoulených?

Tak daleko k sobě mají
kštice hmyzu i srdce zvolených
jen pro bodnutí
a pro únavnost boků

a jak jsme i my k sobě šli,

město zatím spalo
v madlech souvětí…

Napsal bych víc
než uspíš sestřenky mezi stehny…

Ale copak to jde,
když nad Prahu se vznesli
šedý chrti a déšť sklonil hlavu
tak nízko?

Lavičky zdvednou pánve
nad obojky psů.

První vzrušení už neodejde.

A nikdy se na nic
nezeptalo.

Napsat komentář