Tam

Hrůzou jsi
bez
lásky
oděná…
stojatá
v křesle ucha
laskavce…
odkud slovo
máchá do pokrývky
metly čar
i nade skříní Lůny
s vyzáblými
šaty.

Paže tonou.
Vinou chvění.
Ohně visí z všeho
co jsme zřekli.
Pálí odezvěny.
I proto
nejdřív
bolí paty
než zhoří
vitráž
každý saracénský
kosti…

Kopyta
zvoní
v sedmi
čelistích.
Líbáš-li písek,
taje kamenem
tíha z všeho
hojnou pelestí…

Tvá je hlava
tam,
kde už
neucítím
nohy.

Napsat komentář