+ + +

Kalina pláče bílým květem
nad růvkem dětských vyznání

 Čím to
že si tak často pletem
s vítězstvím prohry
Týráni pamětí která zděravěla
ptáme se na svých čtrnáct let
Ten cůpek co jsi tehdy měla
a co mi vzpurnou hlavu plet
je dávno pryč
Už nejsi plavá

Co o tom víš že se mnou spává
dodnes ta která ve spěchu
proběhla bezinkovým houštím
pro plachou pusu na ústa
a dotek prstů
z nichž teď pouštím
zídku co mechem obrůstá

Kouř z cigarety pálí v plicích
Nejsi ta s níž chci zůstat sám
Jsme pozůstalí před márnicí 

Komu z nás to víc vyčítám

Komentáře

  1. Jan Porizek napsal(a)

    Ještě ne, pane Václave Suchý, ještě ne.

Napsat komentář