3 prdele blues

3 prdele hospodskejch žvástů,

3 prdele vypitejch piv,

prošlýho trabanta z plastu,

stálo to za houby, ale byl jsem slušně živ.

Socík tu vládnul

a nebylo to na umření,

a člověk remcal a věděl,

že  stejně hovno změní.

A  když nebyly vložky nebo hajzlpapír,

člověk to prostě jako vždycky zapil.

Bylo nám třicet, Plameny zpívali nám

politický písně

a my se na Portách palcem zalomeným

vyváděli z tísně

a zpívali s Vlastou Sbohem galánečko

dvaceti tisíci hrdly.

Co mohli udělat fízli s tolika trdly?

Krčili se za zákazy, které nikdo nečet

a báli se Pepy Řepy ze Žižkova,

který se v sedle za svatýho Václava schová

a jednou kopne jeho šimla do slabin.

V nás zadupou Divoký koně Jarka Nohavici

a my jsme na tom Václaváku a odzváníme klíči,

my všichni za jednoho, všichni kecálisti,

jsme součást davu a náhle jsme si jisti:

Za všechno mohli komunisti!

A nedělej vlny! Nedělej zase problémy!

že jsme ti komunisti byli vlastně my?

Drž hubu, vole!

Jsme všichni v jednom kole!

Realizujem se v Coca-cole!

My jsme ty čisté, mladé, perspektivní

děti Pepy Řepy.

My jsme ta mládež,

zase fungl nová,

my jsme ta mládež

Pepy Řepy ze Žižkova.

Napsat komentář