Jazzíkův letní občasník/ Stáří má mnoho předností

Kdysi pan doktor Radkin Honzák na Brejlích napsal:

Pan profesor Vondráček vehementně brojil proti dehonestaci stáří a snad se mu podařilo
vymýtit i tehdy často používané slovo „přestárlý“. Na psychiatrii jsem fiškusoval už jako medik, a tak mi bylo dopřáno zúčastnit se oslav jeho kulatých narozenin.

Sešla se tam elita české medicíny v čele s akademikem Charvátem. Akademik Henner, otec české neurologie, od gymnaziálních let Vondráčkův spolužák, tehdy ve svém projevu řekl: „Vondráček se narodil jako neduživé dítě, neustále postonával, na medicíně omdlíval a padal do postelí pacientů. Čím je ale starší, tím je zdravější…“
Aktšlus dostal oslavenec. Zlomil svou téměř dvoumetrovou postavu nad řečnickým pultíkem a pravil: „Stáří má mnoho předností…“ Následovala pauza, taková ta co trvá sice dvacet vteřin, ale máte dojem, že už uběhla čtvrthodina, načež řečník pokračoval: „Momentálně si ale na žádnou nevzpomínám…”

Jiné vyjádření o pokročilejším věku. Kdysi jsem ho četl v rozhovoru s hercem a režisérem Janem Kačerem: „… Když je člověk starej, což já bohužel jsem, tak to má spoustu nevýhod: Stáří není pro zbabělce. Člověk se tomu, bohužel, neubrání. Začne se vám zjevovat postel, ale už ne s tou krasavicí, ale s dekou, kterou se přikryjete, otočíte a jdete spát. To je ten okamžik, kdy to začne být špatné… Ale jinak, kdyby člověk nemusel umřít, bylo by stáří docela prima…“

V poslední době se objevilo v médiích několik reklam na reklamu o úctě ke stáří.

Stáří ty nestaré provokuje. Rostou jim chlupy z uší, nemyjí se, smrdí, v marketech zavěšeni na vozík zdržují, motají se, když hledají zboží v akci, aby si ho nabrali do zásoby pro případ války. A to nejnepochopitelnější – nejsou schopni poslat mail, smsku, facebook hledají v knihovně.

Důstojné stárnutí a důstojně se projevující stáří ale také záleží na životních podmínkách. Nevím, kolik z nás pamětníků ví, jak smrdí bída.  Já to znám  ze zemí, které nemusí být ani tak daleko od nás. Ona se důstojnost udržuje snadněji, když na to člověk má.  Jedna věc je reklamní kampaň, a druhá věc je finanční nouze, nejistota, pocit opuštěnosti v nepřátelském světě. Seniorovi hrozí, že se zlomí a nic ho nepovede ke snaze udržet se ve formě. A pak nastává ta situace, že si  ti s převahou nižšího věku zacpávají nos a snaží se být od starců a stařenek co nejdál.

Senioři prudí. Ale vzpomenete si, že takový byl i váš děda nebo táta? Babička nebo v pozdním věku i maminka? Taky vám smrděli? Prudili? Co byste řekli mladíkovi, který sedí v tramvaji, když nad ním jak ve větru poskakuje vaše maminka, která nedosáhne na madla?

A ačkoliv se snažím vidět budoucnost ve světlých barvách, odevšud slyším, že bude hůř. Ale kampaně někdo zaplatil, asi na to od kohosi dostal peníze… Nebylo by lepší investovat je někam úplně jinam? Na konkrétní pomoc konkrétním nemladým lidem?

Navzdory proklamacím, jak se začnou billboardy kolem silnic kácet, jich spíše přibývá. A v blízkém budoucnu přibude těch přiblble usměvavých. Pohne s někým další  o úctě ke stáří?

Úcta ke stáří se učí přece doma. Že by všichni nestaří odložili dědy a babičky po jejich šedesátce do ústavů a nebyli svědky jejich stárnutí? Že by je nenapadlo, že ani jim se stárnutí nevyhne?

Kult mládí se  pěstuje bezohledně všude kolem. Kultu stáří není třeba. Stačí si občas vzpomenout na vlastního dědu, babičku, na konkrétní blízké osoby, které zestárly k našemu smutku.

Komentáře

  1. ld napsal(a)

    Ten poslední odstavec je mrazivě přesný, vystihující.

  2. Strejda OLIN napsal(a)

    Každý mladý bude starým. Mladých jakoby se stáří netýkalo. Podobně se zdraví lidé domnívají, že jich se nemoc netýká. Podle toho se někteří chovají. Má to logiku?
    Proč se mladí dívají na staré s despektem, přezíravě a někdy i posměšně?
    Proč nejsou zdraví více solidární s nemocnými?
    Je takové chování mezi lidmi geneticky, sociálně a historicky normální a přirozené?
    Jsem asi magor, ale já za tím vším vidím tu neodbytnou “lásku” lidí k majetku, to věčné plahočení se za penězi a mocí, utváření kultu individualismu a sobectví. Co je staré, nemocné, nemohoucí, slabé, neprodejné, neziskové, to je neužitečné a nepotřebné.

  3. babicka napsal(a)

    Úcta ke stáří se dnes nenosí !Bohužel ,ale každý kdo se dožije stáří ,si /možná/ pozdě uvědomí jak se choval ke svým rodičům a prarodičům !Svoji babičku jsem moc milovala i trochu zneužila.Když se mi nechtělo do školy ,dělala jsem nemocnou a babička mě nechala doma(rodiče byli v práci) samozřejmě ,že odpoledne jsem byla zdravá a s pravdou jsem musela ven.S maminkou jsem neměla tak dobrý vztah ,ale vím ,že měla v mnohém pravdu a moc se jí omlouvám ,ale je pozdě už nežije.Já mám 4děti ,8 vnoučat a jsem babička na hlídání a na půjování peněz!Žádná sláva ,ale mám Brejle a i když tu nejsem často jsem tu ráda.

Napsat komentář