SEXTENZE – Prolog

Prolog

„Bílýho vorla?“
„Budu ho ucucávat půl dne. O. k. Ale kýbl ledu…“
„Zdržíš se?“
„Dneska?“
„Ne. Vůbec.“
„Možná.“
„Jak dlouho ti mám rezervovat pokoj?“
Tom se zahleděl do věčnosti ve vlnách líného příboje. Bylo ráno. Slunce se chystalo rozpálit písek do běla.
„Rok?“
Petr přestal blýskat sklenice za barem.
„Zdrháš?“
Tom si lokl slabého drinku.
„Ty ne?“
Z reproduktorů nad hlavou duněli Iron Maiden a jejich Fear of the Dark:
Strach z temnoty, strach z temnoty
Mám pořád strach, že je něco nablízku…

Barmanovi nikdo z místních Čechů neřekl jinak než Vorel. Pil ho rád. Odrostlý, víc než pětačtyřicetiletý potetovaný vazoun a jeho bar From Here to Eternity v ulici u pláže. Plakáty kapely Iron Maiden a nahých svázaných holek, po stropě pobíhající malí gekoni.

Tom objevil bar s českým majitelem úplnou náhodou. Po prvních třech nocích v hotelu si všiml na hlavní třídě mezi nablýskanými podniky černé nudle vedoucí kamsi do nitra domu. Nad vchodem šokující velká fotka zasněženého Karlštejna a z nitra metalový nářez krájející rozpálenou ulici. Hned odpoledne se přestěhoval. Pokoje u Vorla byly sice malé, ale mnohem levnější. Jen noční šukání v okolních pokojících ho trochu rušilo při spaní. Ale thajské holky neřvou. Řvou jejich čeští klienti rozdivočení holčičími kundičkami drobných Thajek.

„Já třeba už nezdrhám,“ řekl Vorel, aby ho Bruce Dickinson nepřeřval. Ale hlas jako siréna při leteckém náletu neměl ani zdaleka. Konec věty zanikl v potisící obehrávané Vorlově hymně…
Iron Maiden – Železná panna. From Here To Eternity. Po téhle písničce Vorel pojmenoval svůj potemnělý bar. Zatímco z okolních nablýskaných zapadáků se linula popíková hitparáda, za hudbou od Vorla se táhli týpci z celého světa. V baru Odtud na věčnost jste namachrované Rusáky s igelitkami nenašli.

„Říkal jsem, že už nezdrhám,“ zvýšil hlas Vorel.

Já taky nezdrhám, řekl si pro sebe Tom. Slušně a decentně lezu Věčnosti do prdele.

Napsat komentář