SEXTENZE 4/ Letní čtení na pokračování

Román Sextenze, 4.kapitola
Propocené tílko, dus dus muzika Best rádia a dobře známé zvuky všude kolem. Kousek dál funí muž, co tolikrát v přímém TV přenosu jednání parlamentu sklidil celonárodní upřímný posměch. Na youtube vidělo jeho nechtěně klaunský výstup víc lidí než nový klip Jarka Nohavici. Známá tvář, nabroušený pohled za černými obroučkami. Auto se šoférem čeká na parkovišti za fitkem a pan poslanec si honí svaly.

Bára má tohle fitko už přečtené jako Blesk, co se tu válí den co den na barpultu. Pár potetovaných nabušenců z VIP ochranky si klátivým krokem přijde kolem osmé po cvičení sednout k Míce za barem. Dají si jonťák a co asi vytáhnou z kapsy ke čtení? K deváté už točvolanti přijíždějí naleštění jako jim svěřené limuzíny před vrata rezidencí svých šéfů. Někteří z pupíků za hodinu sednou za stejný barpult a na stejnou židli, kde seděli chlapi z jejich ochranky. Diskrétní Míca čeká s nachystanou první kávou toho dne a šéfové našich stádních životů mají ten věčně klamný pocit, že tyhle barové židle jsou jen jejich.

Bára začínala posilovat, protože cítila, že se musí aspoň občas převálcovat sama. Nejdříve v luxusním fitku na Andělu, ale bylo veliké a neosobní jak fabrika. Pak její trenér Petr přešel do nové posilky v Jinonicích a nenápadně Báře naznačil, že s sebou bere většinu svých zákazníků. Poprvé Bára zajížděla autem na parkoviště u moderní administrativní budovy trochu nedůvěřivě. Na superblýskavé centrum na Andělu hned tak něco nemělo. Ale už potom, co vešla prosklenými dveřmi posledního patra do recepce, pochopila, že tohle je jiný level.

Přivítali ji jako starou známou a Petr ji všem představil jako svoji nejvěrnější svěřenkyni. Bára v něm našla spřízněnou duši. Byl to sice taky normální nabušenec vyhnaný práškama, ale na rozdíl od jiných měl v hlavě kupodivu docela obstojný kus mozku. Bývalý voják z povolání, pak mistr republiky v kulturistice. Teď už nezávodil, ale trénoval dál, občas se trápil šílenými dietami a holky z recepce říkaly, že vystupuje na nějakých dámských večírcích.

Zatímco se Petrovi ostatní svěřenci snažili ošidit, co se dalo, Bára si přidávala závaží a vždycky si naordinovala jednu sérii navíc. Na to, jak byla štíhlá a drobná, měla neuvěřitelnou vůli.

Kolem desáté se tu scházela zvláštní klientela. Majitel domu, podnikatel ve stavebnictví, věděl, co dělá. Jeho fitko se profilovalo jako soukromý klub. Nikde žádná reklama, v domě žádné směrovky a šesté patro jako by neexistovalo.

Poslanci pochopitelně není zrovna příjemné, když na něj čučí tele od pokladny v Kauflandu a herečka ze seriálu nemá zájem, aby si někdo utahoval z její celulitidy. Bára tu byla proto, že byla Péťova. Takzvané vipky se tu proplétaly jako v Ordinaci v růžové zahradě, poslanec s mafiánem u jednoho barového pultu, milé barové holky jako ženy pod i nad pultem. Pan majitel je platil za to, že vynášely pečlivě schválené drby jen pod pohrůžkou pětitisícovky od investigativních přítulů z bulváru. A Bára? Zpocení chlapi ji vzrušovali stejně, ať to  byli vipkové, nebo popeláři.

Původně absurdní prostředí fitka se pro ni stávalo čím dál méně absurdním. Díky svému nadání a obrovskému daru empatie se během několika týdnů stala jedním z nejnepostradatelnějších členů podivně semknutého společenství. Byla inventářem zpoceným stejně jako pan poslanec, pan lobbista, senátor, drogový šéfdealer, herečka Marcela, módní fotograf, balkánský macho, ředitel televizního zpravodajství i módní návrhářka Stella. Pila svůj jonťák u stejného baru, bavila se o stejných věcech, a i když se té společnosti smála a říkala si, že je nad tím, pásla se třikrát týdně dvě hodiny na chodníku E55 se sobě rovnými. V jednání s klienty jejich agentury jí drby, šplechty i diskrétní informace z posilky dodávaly věrohodnosti a váhy. Nebyla žádný second hand. Mít informace z první ruky nese zlatá vejce.

Ne, že by jí nevadili. Nebyla tykací, ale tykala si se všemi. Zvenku byla Bára přátelsky hlasitá a komukoliv otevřená. Chlapi z fitka po straně říkali, Bára ráda dá, ale zatím pořád ještě nedala žádnému z nich. Vyzývavé provokativní zelené oči a zvednutý, sebevědomý pršák neříkaly nic o té mladé ženě s věčně bílou pletí rusovlásky. A jen ona sama věděla, jak léta hledá manžela, kterého bude milovat, na slovo poslouchat a mezi desátou a dvanáctou večer mu bude třeba ráda i vykat.

V poslední době jí začal šéf Pecháček šlapat na paty, že přichází do práce pozdě. Mohla mu říct, kolik už od rána na pásu uběhla a na posilovacích strojích nazvedala? Co všechno se dozvěděla od pana poslance a co jí nabídl za kšeft dnes po ránu mafián s IQ 150?

Evka její pozdní příchody do práce kryla svědomitě, ale vždycky to úplně nevycházelo. Navíc jí asi štvalo, že Bára odmítá její pozvání, aby s ní jezdila na víkendy. Evka se svým vzezřením profesionální aktivistky neměla moc na vybranou. Svého posledního poloplešatého a ženatého Mirka si opečovávala jako oko v hlavě. Už nějaký rok nechtěla vidět, že Mirek ji má jen na občasné odbočky ze svého nudného manželského života, jako rohožku, jako pečovatelku, jako pejska. Budiž Evce přičteno k dobru, že život bere tak, jak jí Osud naložil, a nedělá si sebemenší naděje, že by se Mireček někdy rozvedl. O to víc jí ale záleží na tom, aby se ve chvílích, kdy je s ní, cítil co nejlíp.

Mirek v poslední době navíc na Evku tlačil, aby brala na „pracovní výjezdy“ ještě kamarádku. Potřeboval doma dokonalé krytí a vymyslel si, že bude na výjezdy brát svého kamaráda a kolegu.

Bára se snažila většinu víkendů jezdit za mámou do Domu s pečovatelskou službou v Benešově. Ale chtělo se jí tam jen někdy a čím dál víc jen z povinnosti, co zase máma.

Potom, co ji Tom překvapil svým odjezdem na Krétu, byla rozčarovaná. Jasně si pamatuje, že jí ten večer, co se seznámili, slíbil, že si vyrazí s její kamarádkou a jejím partnerem o víkendu na chalupu.
Když Evča zase naléhala o mnoho usilovněji, koho by asi tak mohla sehnat pro Mirkova kolegu, a Tom jí dal kopačky, Bára kývla. Chyběl čtvrtý do páru. A Evča věděla, že na Báru je v tomhle spolehnutí.

Napsat komentář