SEXTENZE 3/ Letní čtení na pokračování

Román Sextenze, 3.kapitola

Tomáš Kučera se probudil s přeleželým krkem. Malý blbý polštář. Vstal pravou zadní a svou skoro dvoumetrovou medvědí postavu vztyčoval jak anténu jeřábem. Trochu se přitom držel za záda. Život prosezený za počítačem. Někdy se po ránu cítil jak přejetý parním válcem.
Protáhl se a rozhrnul závěsy. Moře pod ním bylo natřené šmolkou s metalízou. Asi dvě stě metrů od břehu vybíhal nad hladinu písčitý ostrůvek s čerstvě nabílenou kaplí. Ostatní turisté v hotelu ještě vyspávali. Tom, aby v životě dál doskákal, byl odjakživa ranní ptáče.

Začíná to dobře… Opravdu chtěl první den celý prospat. Chce jíst jen řecká jídla, ryby a poslouchat tu jindy neposlouchatelnou středomořsky přecukrovanou kreténskou popinu.

V Levných knihách u Maivalda koupil před odjezdem jakéhosi neprodejného Průvodce Krétou. Na to, že chtěl jen spát, jíst a koupat se, i tak vyhozené čtyři pětky.

A pochopitelně všechno jinak. Spát se nedá, protože klimatizace nefunguje. Otevřeným oknem by létali do pokoje komáři. Do noci dusá v baru na pláži americká hitparáda. Ryby tu podle průvodce loví jen od podzimu do jara, jinak jsou všechny rybí pokrmy v restauracích ze zmražených. Prostě jako doma.

Ale Tom není katastrofik. Když jede na dovolenou s nějakou přítelkyní, je to horší. Už by se chystaly hysterické záchvaty a před migrénou by se muselo zatemnit.
Tomovi je v podstatě jedno, kde se vyspí i co si dá na talíř. Většinou prostě jí, jako by dobíral benzin. Někdy má pocit, že mu chybějí chuťové pohárky a nosem už vůbec nic necítí.
Tirády gurmetů a sommeliérů v časopisech bere jako marketingový folklor. Kolega novinář si k stáru nechal vytisknout vizitky s profesí gurmet kritik. Rázem ve svých očích stoupl o tři třídy na společenském žebříčku. Ale jak Tomovi řekl známý kuchař z hotelu Hoffmeister: Nechá si nosit na stůl, majitel se může posrat, aby o nich blbě nenapsal a on uždibuje, upíjí, uždibuje, zapisuje, a když je k půlnoci ožralý jak tágo, žere kuchařovi z hrnce guláš naběračkou.

Tom byl kdysi velký urostlý basketbalista. Do nároďáku to nedotáhl, ale na fakultě si pár sezon ligu zahrál. Byl odjakživa bystrý a od pohledu sympatický chlap, před kterým si holky vzájemně podrážely nohy. On vztahy nehledal. Potkával je. Jeden z nich, sedmiletý, ale předržený a naštěstí skončený dřív, než došlo na prstýnky.

Pak Marika. Po třech letech velkého štěstí a oboustranné naplněnosti svatba. O rok později se narodila Lenka.
Včerejší telefonát nešel Tomovi z hlavy. Když seděl před odjezdem s kamarády na Smíchově ve sklípku U Stárků, u dlouhého stolu s nimi seděly dvě kočky. Byly to jasně trubičky z agentury odnaproti. Z reklamní agentury, která firmám prodává mlhu a vtlouká veřejnosti do hlavy, jak snová je galerie billboardů podle silnic. A vyrobit na stříbře servírované vystajlované hovno je pro agenturu brnkačka.
Tom vídal na poutači nad vchodem do byznys centra jejich logo. Velké, graficky dobře ozvláštněné velké B. Jedna z těch bab byla taky Béčko. Ale která áčková holka by si za kamarádku nevybrala o třídu hůř vypadající, než je sama. I paní Áčková měla v sobě litránek. Jaroušek, majitel moravského ostrůvku uprostřed Prahy, nalil poslední vzoreček ochutnávky toho večera. Byli právě dobře rozpití. Kdyby to šlo, všichni by taky šli do jakékoli kuchyně na guláš naběračkou.

Rozvážně vyšlapávali schody ze sklípku na ulici. Pomlaskávali, jaká to byla zase dobrota. Sudičky z agentury byly opřené o zeď a kouřily. Kamarád Eda si od nich připálil a obvyklé kecy jako vždycky zafungovaly. Dámy nadhodily, že se vlastně ještě pít nezačalo. Šlo se k nim do agentury. Odemkly ofis a ze šéfovny přinesly lahev jamesona.
Tomovi cosi zabušilo na hlavu a rozvibrovalo kolena. Začal áčkové Báře trochu vykládat svět. Ona se na něj dívala očima horkýma jak krátery a Tom cítil, že ho vůbec nevnímá. Když se o hodinu později probral, byli sami, on uklízel Bárou na jejím pracovním stole, tvrdě jí výskal ve vlasech a ona ho objímala kolem krku nohama.

Rozdali si to trochu vědomky-nevědomky. Pokud si Tom pamatoval, v tom aktu nebylo nic, co vybočovalo z řady. Večer ve vší slušnosti prosakoval přes půlnoc jednou i dvakrát. Připadali si jako vypadlí z automatické pračky. Tom se z opilosti vyšukal. Jedno z nejstupidnějších pokračování Sexu ve městě.

Bára ještě sbírala nějaké popadané věci a Tomáš scházel pomalu napřed po pár schodech na dvůr. Pražská letní obloha je rozostřená a zaslepená. Stále ještě rozostřeně hledal v proběhlém aktu nejen cosi na tělo, ale i na palici… Když Bára dlouho nešla, vrátil se ke schodům. Ona na nich seděla a buď jí bylo nanic z toho, co vypili, nebo ze života. Trochu provinile jí pomohl vstát a cítil se jak telecí macho…
Vysmekla se mu. Vyskočila a trochu se při tom zamotala. Polohlasně pronesla něco, co možná pro ni znělo jako motto nejen tohohle večera:
„Já sama.“

Když se ho Bára včera na Krétu dovolala, byl docela zkoprnělý. Určitě se netrápil tím, že se ochutnávka protáhla. Žil od Maričiny smrti sám. Dospělá dcera v rozhozeném vztahu s partnerem a doma mu mohl vynadat tak akorát pes. Ale pes je hodně často ten nejlepší člověk pod sluncem. Nadává očima. Ani ve snu ho nenapadlo Báře z Kréty volat. Pro něj to bylo jen občasné bum bum. Ona si ho prý ještě tu noc vygooglovala. Překvapený Tom nebyl schopen konverzace. Proč by jí slíbil odjet s ní na nějaký víkend, když je přece na Krétě? Vzpomněl si jen na svůj nápad, který si zapsal v letadle na blicí pytlík: hořce a s lehkou ironií jí tu noc slíbil přivézt oblázky z lásky.

Teď ani náhodou nechtěl myslet na to, co bude, až se vrátí. Vypadl někam, kde nepotká Čecha. Hlavu do čistírny a tělo do mlátičky vln. Nános v hlavě byl podobný písečným dunám na divoké pláži kousek za vesnicí. Do nich se ale přehrabovat nepůjde ani za nic. Stačí mu hypnotizující pohled k modlitebně na ostrůvku „za vodou“. Bíle natřená, s červenou střechou. Řvala do modrého nebe jako rty prostitutky.

Napsat komentář