Jazzíkův letní občasník / O Pindíkovi a Pipince

Čeština je malebná a vynalézavá. Přesto má svá choulostivá místa, kde saháme po latině
nebo angličtině, jako po berličce.

A nadpis napovídá, že mi v této úvaze nejde o názvy z oblasti technologií.

A i když i to je zajímavé bádání, nejde mi ani o výrazy shromážděné ve Slovníku sprostých slov.

Na tohle téma mě přivedla příhoda, kdy jistá maminka řekla svému synovi Pindíku a on jí okamžitě nazval Pipinkou.

Názvy těch orgánů, které mám na mysli se dají v určitém věku a situaci nazvat ústředními. Tak tedy naše ústřední orgány.

Znáte nějaké výrazy, které se dají pokládat za slušné, a které označují pohlavní orgány? Třeba takové, které jste si vymýšleli doma pro své děti? Jak jste doma říkali hovorově pohlavním orgánům? A jak jste vysvětlovali dětem příslušné odlišnosti?

Komentáře

  1. oldwomen napsal(a)

    🙂 zajímavé téma. V podání našeho příbuzenstva měli chlapci kromě pindíka ještě pepíka a holčičky prcinku a kačenku. Na vysvětlování anatomických rozdílů si nevzpomínám. Nestydím se, opravdu si nevzpomínám. Nejspíš se mne robátko neptalo.

  2. ld napsal(a)

    No, holkám jsem se snažil vlichocovat termíny chodbička, jeskyňka či škvírka. Většinou to klaplo a já byl připuštěn :-).
    Klučičí inštrument jsem nepoetizoval, neb s akcemi viz Prag Pride nesympatizuji ni pídí. Ale jedna dáma o tom mém mluvila jako o sbíječce :-)). Správně o tom zpívá M.Prokop: “…jo, to je dávno yesterday…”

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Další pojmenování? Myslím, že za našeho dětství se povšechně těmhle orgánům pro jistotu neříkalo nijak. Byly to orgány,jimž se pojmenování diskrétně vyhýbalo. 🙂 Buchtička? Lulánek?

    A když už jsme u podobných termínů, moc se mi líbí označení Pindulína.

    Vzdělejte se jako jsem se vzdělal já!

    Proč pindulína není pinda líná?
    “Pindulína? A to je čo?”
    “To je ženská, která na sobě tvrdě maká. Musí chodit do fitka, aspoň třikrát tejdně. Taky musí na solárko, ke kadeřníkovi a nehty musí mít vždycky čerstvě nalakovaný. Červeně. A taky se musí depilovat. Úplně všude.”
    “Úplně?”
    “No úplně.”
    “Jau!”
    “Prostě pindulíny mají svoje povinnosti. Taky zásady. A taky finty. Nejvíc pracháčů je v nákupních centrech. Takže tam choď co nejčastějc. Ale ne, aby si přišla cestou od tramvaje, to bys vypadala jako nějaká socka. Pindulína chodí zásadně přes garáž…“
    http://www.youtube.com/watch?NR=1&feature=endscreen&v=7YAUuC6mecU

  4. Strejda OLIN napsal(a)

    Já jsem, pokud na to přišla s mými dětmi řeč, používal univerzální výraz “čůrátko”. Všem bylo jasné o čem je řeč. Nějaké detailní, anatomické, biologické nebo sexuální vysvětlování nebylo třeba. Děti se neptaly a já to nepovažoval za nutné. Mě to také nikdo nevysvětloval a ani se o tom nebavil. A zaostalej jsem rozhodně nebyl. Neumím si představit, že bych se svými dětmi vedl debatu na téma děloha, klitoris, varlata, erekce, ejakulace, orgasmus apod. Je otázka, v jakém věku? V pěti, osmi, dvanácti nebo patnácti letech? Myslím, že říci tohle dětem by měla škola, tam se mi to zdá být přirozenější. Před žáky u tabule bych i já o tom dokázal mluvit, ale doma v kuchyni se svými dětmi asi ne.

  5. spiralka napsal(a)

    U mých dětí fungoval “pindík” a “julinka” 🙂
    Ano je otázka v jakém věku a jaké informace máme dát svým dětem o jejich vlastním těle. Někdy se držíme tradice “rodiče mně o tom taky neříklai”. Ale poznavat své tělo by měli děti velmi brzy a i v tom jak funguje. Anatomie nenáleží jen lékařům, nemusíme znát latinské názvy, ale kde je co v našem těle a jak to funguje to asi ano. Většinou to je pak tak, že i v dospělosti naše tělo vůbec neznáme (při hodinách anatomie na základní škole jsme určitě chyběli) a také nevnímáme jeho potřeby :-(. Pak to přijde až tehdy, když nás začne něco bolet a pán doktor řekne co to vlastně bolí :-)… a tak by bylo fajn mluvit s dětmi třeba i v kuchyni :-), když se dítě zeptá, a které určitě nikdy neočekává výklad z anatomie….

  6. Helena napsal(a)

    Souhlasím s příspěvkem od spiralky na dané téma,přesné a trefné.Od rodičů,jsem se v dětství naučila používat slovíčko,na mužský pohlavní orgán “pingulánek”, a vůbec netuším,odkud můj tatínek,to sebral asi taky ze svého dětství. Mě,to tady připadá,jako,bychom si předávali “rodinné recepty”,z generace na generaci :-). Helena R.

  7. 184Otoul napsal(a)

    Kdysi dávno, ještě za oněch let, oslovila redakce Mladého světa své čtenáře stejnou anketou. Vzpomínám si, že se sešly desítky velmi vtipných a roztomilých názvů. Bohužel jsem si to nevystřihl, a kde je tomu výtisku konec. Možná někdo z vás má svůj archiv, možná… Stálo by to za to.
    Ota K.

  8. Jan Krůta napsal(a)

    Já mám doma patnáct ročníků Mlaďáku svázaných. Ve kterém roce ta anketa byla? Že by mi to úplně vypadlo z hlavy?

  9. Špáďa napsal(a)

    Ano, před několika lety (tipuji tak nejvýše před deseti) kdesi probíhala veřejná anketa o nejlepší či nejveselejší pojmenování našich ústředních orgánů…, kde to bylo, si už ale vůbec nevzpomenu. A které názvy zvítězily, si rovněž nepamatuji, jen vím, že mezi pánskými se vůbec neobjevil ten, co pro naše pánské ústředí používal tatínek — pampulušek.

    Zdravím,
    Vláďa Špáďa

Napsat komentář