Kraus a 5+2 dny

Někdy v červnu jsem si koupil časopis Kraus. Teprve teď jsem se dostal k jeho přečtení. Dobrá publicistika. Vzácně dobrá. Rádoby extravagantní grafika s velkými, na můj vkus zbytečně exkluzivně výpravnými ateliérovými fotkami (jasně, jsem staromilec, reportážní fotky třeba Mirka Zajíce, Vojty Písaříka, Honzy Šilpocha atd. mi říkaly o dotyčném daleko víc než stylizované a výpravné “krásno”). Líbily se mi krásně dlouhé fláky – rozhovory přes mnoho stránek a do hloubky. Nikde jsem nenašel v rozhovoru s osobností  inzerát a menstruační vložky (ojedinělé!). Paráda.
Jenže v tuto chvíli už je časopis v likvidaci a ten, kdo ho do vydavatelství Sanomag přitáhl, dostal padáka.
Většina tištěných časopisů se potácí na hranici likvidace. Ale pořád jsou na mediálním trhu Květy, Vlasta… setrvačnost dělá divy. Jen můj kdysi mateřský Mladý svět zmizel ze světa. Obsahově by se jistě musel zase přizpůsobit realitě, ale není mi jasné, že se nechala potopit ta zavedená značka. (V magazinu Práva rozhovor s mladým, výborně prosperujícím majitelem “staré” Kofoly…)
V čísle bylo několik výborných článků, ale  citovat chci z rozhovoru s “provařenou” Lucií Bílou.
Autorka Šárka Horáková Maixnerová položila otázku: Co je pro vás nejvíc?
Odpověď: Pro mě jako pro zpěvačku situace, kdy lidi netleskají. Dlouho jsem to nechápala. Až na Talentu jsem sledovala vystoupení jednoho tanečníka. A když dotančil, vstala jsem a neměla sílu dát ruce k sobě. Takový to byl zážitek! Takže ticho po písničce je to nejvíc. Pro mě jako pro matku dívat se na svého syna. Pro mě jako pro ženu dívat se nahoru ke svému muži a nenalhávat si, že je to stav, který se rovná věčnosti. Pro mě jako pro kamarádku být tam, kde mě blízcí potřebují. Pro mě jako pro dceru být tu pro svoje rodiče a mít se jich stále na co ptát. Pro mě jako pro člověka chovat se slušně. Ať u toho vypadám jakkoliv pomateně.

V Jednotě, pardon v COOP, v naší vesnici, jsem objevil stojan s novými novinami  pana Babiše (vydavatel AGF Media, člen skupiny Agrofert) nazvanými podle mě trochu nešťastně 5+2 dny.

Po krachu podobného projektu Naše adresa Kellnerova PPF (ztráta podle různých pramenů 200-400 milionů) přišli lidé kolem A. Babiše s podobným projektem tvrdě lokálního časopisu s mnoha mutacemi. V našem rozhovoru si A. Babiš od lokálních mutací týdeníku hodně sliboval a v této době by jím měla už být pokryta celá republika v celkovém nákladu milion výtisků.

Na hodnocení tohoto týdeníku, který se zdarma rozdává, si počkejme. První vyťunťaná čísla nikdy nejsou měřítkem. Každopádně klobouk dolů před tím, že se podařilo toto tiskové médium nastartovat. Jako platforma k prezentaci záměrů A. Babiše určitě výborné. Finanční náročnost projektu nesmírná, ale pokud “lokálně kultivovaný bulvárek” nepřekročí hranici dobrého vkusu a vytrvá, hrozí placeným tiskovým médiím další pohroma.

Komentáře

  1. Petrpavel napsal(a)

    Nevím, kde a kdy jsem četl vyznání kteréhosi mého souputníka : můj vývoj ve sledování populární hudby skončil šedesátými léty. Úmyslně a programově. Cítím to stejně. A nejenom v populární hudbě. Byla ta doba tak plodná nebo jsme byli jenom mladí?
    Nemusím tedy ani psát jak, jako čtenář, souzním s chválou Mladého světa, posléze Vlasty, Květů. Listoval jsem také onehdy Krausem, možná to bylo totéž číslo, a také jsem nebyl nadšen fotkami, byť precizně stylizovanými. Zajícova apod. syrovost mi chyběla. A co Dagmar Hochová? Ale nejsem si jist jestli publikovala i v MS. Zrovna dnes jsem měl v úmyslu koupit ženě do nemocnice ženský časopis, nahlížel do Vlasty, Květů, ale to je stejnostejný brak jako nové tituly. Nejdelší článek na čtvrt strany.
    Lucie Bílá. Mám k ní svůj “objevitelský” vztah. Vysvětlím. Jde jenom o to, že se mi její hlas a projev zalíbil hned po jejích prvních neposlušných teniskách (díky Petru Hanigovi za objev století) a věštil jí skvělou budoucost. Jsem rád, že se mi moje intuice potvrdila, zvlášť po několika jejích nepodařených létech v rouše drsné rokerky. Dnes je to pro mě dáma. Rozhovor to potvrzuje. Mám ji rád. Přesto, že má ráda Klause 🙂

    • Jan Krůta napsal(a)

      Jenom k objevu Lucie Bílé: P. Hannig tehdy seděl na rozhodujícím postu hudebního redaktora v rozhlase, který měl monopol. Všichni, kdo jsme chtěli v rozhlase něco natočit, jsme museli jít k němu. Když dnes píše o svých “objevech”, je to trochu velkohubé… Prostě si vybíral z davu zájemců, kteří jsme se mu rvali do kanceláře. Tím ho nijak neshazuji, protože tuším, že i mně pomohl k první rozhlasové nahrávce mého textu, i když se dnes k němu nijak nehlásím 🙂 Večer mi tehdy autor hudby Zdeněk Merta dovezl hudbu na kazetě a Petr Hannig mi zavolal, že do rána potřebuje text pro člověka, který neumí pořádně česky, měří 150 cm a musí to být nějaká pohádka. Do rána na tu velice hudebně “úspornou” melodii tak tehdy vznikl text Pro Ronyho Martona Hastrmane, tatrmane a stala se z toho pěkná odrhovačka…
      Lidí, kteří se dnes hlásí k objevu Lucie Bílé je pochopitelně několik. Ale není to vůbec důležité. :-).
      O časopisech bychom si toho asi mohli hodně povídat…
      Díky!

      • Petrpavel napsal(a)

        Na rozkývaného Ronyho hastlmana tatlmana si velmi dobře pamatuji. Fakt sranda. Ale s..k.a ne. 🙂

      • Strejda OLIN napsal(a)

        Zajímavé, že lidé mají hudebně “úsporné” písničky nejraději a dodnes se na zábavách, plesech, bálech a diskotékách intenzivně hrají. Kvalita uměleckého díla je dána zájmem lidí, ne pochvalou kritiků a pár snobů, nebo kulturně “pohnojených” intelektuálů. Já osobně bych si raději na zeď pověsil zátiší s jelenem od sousedovic Franty, než barevnej flek od akademického malíře, raději si poslechnu Evu s Vaškem, než Plastic People, v divadle raději “tylovku” s papundeklovými malovanými kulisami, než alternativní One man show se sudem a štaflemi na jevišti.
        Ale jak se říká – proti gustu…

      • Petrpavel napsal(a)

        Ještě k Lucii Bílé si přihřeji svou polívčičku. Mnozí asi mají dojem, že našim současným nejbohatším snad něco závidím. Pokusím se uvést na jejím příkladu, jaká je pravda.
        Není to dlouho, kdy jsem četl novinovou noticku o tom, že synovi koupila celé patro v rekonstruovaném baráku na dobré adrese. Blesk to nebyl, věřím tomu : trochu jsem začal strachovat o jejího syna, zda přece jenom tím neudělá nějakou skvrnku do jeho budoucího charakteru. Nemít nic je špatné, mít vše někdy ještě horší. Z určitého úhlu pohledu, samozřejmě. Někdy. Jiná úvaha tam nebyla. Závidět? Chtít “zespolečenštit”? Ne ! Vydělala si na to poctivě.
        Tohle je jiné kafe (z včerejšího tisku) :
        “Boháči si ulili přinejměnším 21 bilionů dolarů.
        Přinejmenším 21, ale možná až 32 bilionů dolarů (420 až 640 bilionů korun) si převedli do daňových rájů příslušníci bohatých elit Západu i dalších částí světa. I nižší z uvedených částek odpovídá ročnímu domácímu produktu (HDP) Spojených států a Japonska dohromady. Uvádí to studie The Price of Offshore Revisited …. Únikem těchto gigantických sum vznikla “velká černá díra ve světové ekonomice”. … S pomocí soukromých bank jako americká Goldman Sachs (viz kandidát na prezidenta Dlouhý, dodávám já) nebo švýcarská UBS mířily ulité peníze do Švýcarska, na Kajmanské ostrovy i do dalších daňových rájů. Zvlášť pobuřující je, že množství těchto peněz prudce stouplo během nynější krize, kdy řada západních vlád prosazuje pro zbytek společnosti tvrdé škrty. ………”

  2. Karamela napsal(a)

    Lucie Bílá
    – protestuji proti citaci “po několika jejích nepodařených létech v rouše drsné rokerky” – tak to jste na omylu Petřepavle. Lucie Bílá jako rockerka byla a je vynikající. Kdyby bývala byla v tomto hudebním žánru setrvala, troufám si tvrdit, že by dosáhla světového nebo nejméně Evropského formátu. Jakkoliv je to naše velká hvězda, tak marná sláva, je jenom taková ta naša, přes hranice už to tak oslnivé není…. Lucka Bílá je totiž opravdu skvělá a konkrétně její dravý, drsný, mnohotvárný projev se vysloveně hodí do rockové show. Jenom malinečnou nekvalitní ukázečku s letošního Mastersu of Rock Vizovice http://www.youtube.com/watch?v=L4k36x_hlrE Věřte, že v reálu běhal mráz po zádech…

    • Petrpavel napsal(a)

      Uznávám, je to věc nátury, možná i věku. Pro mě bylo tenkrát utrpením vidět svíjející se ječící zmalovanou “čůzu” v řetězech od hlavy až k patě. I ten způsob života s tím tenkrát spojený neumím akceptovat. Ostatně, mám pocit že i ona sama tu životní etapu vidí stejně jako já. “Vyblbla” se, jak říká.
      Hvězda světového formátu při jejích jazykových znalostech? Ale jak píši, je to věc názoru a Váš Vám v žádném případě neberu. Chápu i to, že v reálu jsou emoce jinak vytočitelné než v televizi.

Napsat komentář