Jazzíkův letní občasník/ Můj psací stůl

Tatínek měl v rohu naší velké kuchyně krásný psací stůl. Ten měl velkou přednost: byl
zatahovací. A na to tatínek spoléhal. Místo na psaní na něm nikdy nebylo… Byl odkladištěm “potřebných” lejster, která musela být stále po ruce, protože co kdyby je tatínek zrovna rychle potřeboval…

Nepotřeboval je asi nikdy. Co jejich dohadů s maminkou jsem vyslechl! I hodně zvýšených hlasů bylo k tomuto tématu slyšet. Ale všechno marné.

Můj tatínek by měl právě dneska narozeniny… Musím skočit na hřbitov a řeknu mu tam: “Tatínku, tatínku, jablko nepadlo daleko od stromu.”

Jacísi polští odborníci tvrdí, že každý nepotřebný papír na našem stole ubírá chuť do práce a vysává z člověka energii, kterou by mohl věnovat efektivní činnosti.

Podle deníku Wall Street Journal stráví průměrný americký úředník hodinu denně hledáním potřebných dokumentů v haldách na stole, případně v počítači. Nakolik se lišíte od amerických úředníků vy?

To, co obhajujeme jako “tvůrčí bordel”  prý také brání tvůrčímu duchu a kreativnímu myšlení. To, co nazýváme “tvůrčím bordelem”, prý v nás naopak kreativitu potlačuje.

Už vím, proč s noťasem občas prchám z pracovny. Prostě se tam nevejdu. A  že by se díky tomu,  leccos nevešlo do mého života? Musím se nad sebou zamyslet.

Nějací odborníci kdesi radili, že na stole by vždy měly být jen věci týkající se jedné záležitosti a to, co používáme každý den, tedy tužka, diář, případně poznámkový blok. Ostatní věci prý mohou zůsat ve skříni či v zásuvce tak, aby neodváděly pozornost…

Jojo, teorie. Ale život, strom zelený? Co oni vědí, co potřebuji mít nutně rychle po ruce! Kolik lejster a knih! Co kdybych je v tom momentě nutně potřeboval? Vědí oni, kolik času bych strávil jejich hledáním v knihovně? Co šuplat bych zotevíral, než bych je našel?

Mám v pracovně velký psací stůl. Jak by bylo krásné, kdyby byl zatahovací!

Komentáře

  1. Strejda OLIN napsal(a)

    Psací stůl a ponk. Myslím, že na tom jsou stejně. A také garáž, kde mělo původně stát jen auto a zimní gumy. Mám to dál rozvádět? 🙂

  2. Kutil napsal(a)

    Obdivuju lidi, kteří mají na pracovním stole bordel, čili chaos, pořád něco hledají, a přesto dokážou účelně tvořit. Sám toho nejsem schopen.
    *
    Můj pracovní stůl je vždy prázdný, trvale je na něm pouze klávesnice, její osvětlení a myš (monitor stojí na poličce pod stolem), takže na stůl pokládám jen ty věci, které k té které činnosti zrovna potřebuju, a to i, pravda, chaoticky… Ne nadarmo nejsem kutil, taže jsem na stěnu před stůl a vpravo (zleva jde světlo) vyrobil poličky, kde všechna ta “lejstra” a nejen ona jsou uložena podle určitého systému, tudíž sáhnu, kam potřebuju, aniž bych musel vstávat, pro ty méně často používané věci vstát musím, a pro ty ještě méně používané si prostě stoupnu na stůl…
    *
    Vím, ono to vypadá pitomě a může to připomínat přednášku Zdeňka Švěráka v Básnících, ale za ty dlouhé roky, co k tvoření (i kutění) používám pracovní stůl, jsem zjistil, že když je na něm pořádek, je potom ta práce efektivnější.

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Milý Kutile, hlubokosklon. Závidím, ale tím to hasne. Natolik už se znám, že vím, že jsem v mnoha věcech nepoučitelný a nepředělatelný a nepolepšitelný. Na druhé straně ale mám zkušenost, že v onom nepořádku je někdy nádherná inspirace. Kolikrát se mi stalo, že jsem hrábl do nějaké z knih “překážejících” na stole, namátkou ji otevřel a zázrak se stal: Našel jsem tam odpověď na něco, co jsem řádnými cestami ne a ne najít, na co ne a ne přijít. Bylo tam třeba třaskavé slovo, třaskavá myšlenka, která mě posunula, vyřešila můj problém. To je ta inspirace z neklidu a chaosu, která je někdy neocenitelná.
    Tenhle týden uklidím stůl, dílničku, garáž, sklep… (Co si budeme povídat. Neuklidím. Začnu s dobrým předsevzetím, ale pak vezmu do ruky svázaný Světozor z roku 1903 a jsem ztracen…) 🙂

  4. oldwomen napsal(a)

    Chlapci moji milí, a to nešmodrcháte…
    Toužím po pracovně. Že bych dveře zavřela. Zatím trousím špendlíky do postele. A jehly zapichuji do područek křesla. Buď bude dámský budoár a nebo bude drahoušek fakírem. Se svým pracovním stolem se tedy rozhodně chlubit nebudu. Ani s tím manželovým, o ponku či soustruhu nemluvě 🙂 Tvůrčí binec je genderově vyvážen. U nás doma.

Napsat komentář