Jazzíkův letní občasník /Masa a moc

Kdysi  v devadesátém třetím roce jsem vydal knížku  Eliase Canettiho Masa a moc. Byla to
klasika nositele Nobelovy ceny za literaturu, která u nás pochopitelně dříve nemohla vyjít. Pojednává o tom, jak v mase jedinec ztrácí své úzkosti a zábrany, až se slastně rozplyne v davu. Masa je podle autora přírodní úkaz, nebezpečný živel a dravý živočich. A moc pak nástroj jejího ovládání.

Vrátil jsem se k této knížce několikrát. To rozplynutí jedince v davu  vídám na každém kroku. K tomuhle sloupku mě vyprovokoval momentálně mediálně velmi frekventovaný člověk. Znám ho dlouho a měl jsem ho za prostého řvouna s drzým čelem. Pak  se ze svého města vynořil v ceslostátních zprávičkách. Uměl přesvědčivě říkat věci, které lichotily davu. Lehce se napojil na nastupující politickou garnituru  a vyvezl se s ní výtahem vzhůru. Najednou měl v rukou velké peníze z evropských fondů, prakticky monopol na velké akce, a protože to zvládal, začal i umělecky tvořit. A protože má moc, řada skučících umělců vyhověla jeho nabídkám, že jim trochu helfne. Nedávno se v jednom rozhovoru chlubil, že mu volá ten nejslavnější a ta nejznámější. Všichni s ním chtějí spolupracovat. Neví, kam dřív skočit. Zvládá to ale levou zadní v přestávkách mezi důležitější prací. A v tom rozhovoru vyzývá mladé lidi, aby nevěřili na pověry kolem velkého umění. Umělecká tvorba není podle něj žádná věda. Dokáže to každý. Stačí chtít!  Dnes se všechno demokratizovalo. Každý přece dneska za pomoci techniky a technologií může napsat a nazpívat píseň, vydat knížku, udělat výstavu fotek! Stačí se nebát! Jemu se prý už se všechno splnilo. Teď prý ještě čeká na nějakou hlavní roli a až mu zbyde trochu času napíše román…
Když ho vidím ve zprávách na obrazovce, rosím se. Sebejistota z něho stříká. Práce za ním je strašné šmé. Prototyp tvůrce bulvárního žvástu. Má moc. Píská na píšťalku a dav se řadí do dvojstupu.
Hodnoty? Měřítka se mění? Tahle země není pro starý?

Je nedělní ráno. Nedělní chvilka nejsoučasnější poezie… Slova prší.  Masa a moc.  Jdu do mrazáku. Mám tu moc a vytáhnu kus masa na nedělní oběd.

Komentáře

  1. Strejda OLIN napsal(a)

    Je neuvěřitelné, kolik se dnes vyrojilo všechnoschopných a všehoschopných lidí. Důvodem je motivace a motivací jsou peníze. Protože jen člověk bohatý je člověkem váženým a ctihodným. Protože jen s penězi lze dosáhnout “štěstí” a naplnit své touhy, sny a přání, dosíci společenského uznání, obdivu a slávy. Kolik peněz člověk má, tolik je dobrý, chytrý, schopný, úspěšný, užitečný, uznávaný. Jen s velkými penězi má člověk velkou svobodu, demokracii a moc. Bez peněz jsi nula, bezvýznamný, nezajímavý a téměř zbytečný člověk.
    Tak je mediálně utvářen vzor dnešního člověka. Hrdinou hlavních zpráv nejen bulváru není sedlák dnes a denně obdělávající pole, zedník kladoucí cihlu k cihle, soustružník obrábějící součástky v úkole, řidič autobusu jezdící na své lince několikrát denně, den za dnem, rok za rokem, ale modelka s novým “přítelem” nebo hvězdička showbussinesu na pláži v Karibiku.
    Asi to tak má být. Měřítkem všeho je zisk a co ho nepřináší, to neexistuje.

  2. tata11 napsal(a)

    kurna asi sem tupej ale přiřadit meno sem nedokazal.

    BOHUŽEL i bez mena je to pravda do pismene,vemte že i v tom pořadu ani nevym jak se menuje nekoukám nezajimá,ale přece jen občas člověk rozklikne zpravu nebo ho upoutá titulek nebo někdo vypraví……………..myslím snad,to negativní co neumělo zpivat…….snad naká rotá,byl pomalu slavnější neš ty opravdový.

    kolik darebaku sou važní občané i když každy ví jak ktomu přišli,nechapu kolik lidí kupuje blesk,dřive sem třeba četl odloženej ,nebo u doktora,dnes se tomu cileně vychybám,i když samozřejmě mě někdy laká co za hovadiny napišou.NOJO NO

    • Strejda OLIN napsal(a)

      Těm informacím Tato neunikneš. Já sice žádné noviny nekupuji, ale to bych musel vyhodit televizi, rádio a počítač. A bydlet sám.
      Mě ani tak nevadí pořady typo VIP zprávy, KRIMI zprávy a TOP star magazín. Dopředu avízují, co jsou a o čem jsou. Ale vadí mi obsah hlavních zpráv všech TV. Převažuje bulvár, skandály, aféry, zločin, vraždy, násilí, katastrofy, černá kronika. Ze všech stran negativismus, skepse. O hlavních pořadech ani nemluvím. To je bída a utrpení. Jen na ČT2 lze občas o půlnoci sledovat slušný film.
      Ale jsem už asi příliš starej na to, abych současným trendům, módě a vkusu rozuměl.

  3. tata11 napsal(a)

    PS………….CHODIM DO BAZENU………….BAVILI SEM TAM O PARTIČCE………SKUSIL SEM PARKRAT PODIVAT,nevím nak tento druh nechapu…….SUCHANKA,GENCR,NAK NEMUSÍM…………..ja tam vidím takovou sprostou podbizivost,

    MĚL sem vyhrady ke KRAUZOVI……….POSLEDNI DOBOU bych řekl až na vyjimky,opravdu hledá takovou lidskost.

    SAMOZŘEJMĚ donutil…………nastupce MENŠIKA…………TAM I KDYŽ JE PRDEL NEZNÍ TO VULGARNĚ………….a tady je ten rozdíl……….když dva řeknou prdel……..jednou je to vulgarně a po druhé ne………….a to je to umění…….ty první si na umělce jen hrajou…………….bohužel pro dnešní generaci je asi to první hodnotnější

    • Strejda OLIN napsal(a)

      Konkrétně Partičku jsem nikdy neviděl, ale soudím-li podle upoutávek, kterých je za den milion, připadá mi to debilní. Herci, kteří se kopou do zadku a smějí se sami sobě. Opravdu výživné, to se fakt člověk “umělecky pohnojí”.

      • Mirdulis napsal(a)

        Případ Partičky je do očí bijící. Trochu to připomíná “klauniády” v cirkusech čtvrté až páté cenové skupiny. A je smutné, že televizním dramturgům možná připadá humorné, když si účinkující nandají na hlavy téměř vše, nákupní taškou počínaje a možná v blízké budoucnosti i záchodovou mísou konče. A pro jistotu ještě na tu mísu přidat například svářečské brýle a dva copánky…

      • Strejda OLIN napsal(a)

        Možná je to stejné Umění jako produkuje pan David Černý – kontroverzní a provokativní. Doporučuji si o něm přečíst na Wikipedii pod heslem “David Černý”. Ani jsem netušl, co všechno má na “svědomí”.

  4. oldwomen napsal(a)

    NJ, není masa jako masa…..
    … o hmotě nemluvě…
    Ovšem tedy, mít ten dar moci ovládnout dav… Dlouhá léta tvrdím, že Pepíčkovi Goebelsů chybělo celoplošné televizní vysílání. Toto, prosím, není adorace jeho osoby a již vůbec ne režimu, kterému neúnavně sloužil – uvědomme si, co dokázal “jen” prostřednictvím týdeníků v kinech a skladbou rozhlasového vysílání.
    Přiznám se, že jsem často v rozhovoru tématicky mimózní a tápu, o čem že je vlastně řeč. Televizi vidím jen při průletu výčepem, zpravidla kus nějakých zpráv, nebo, když se zdržím s futrem, nevěřícně zírám na kousek Farmy.
    Televizi nemám, v autě mám stabilně naladěnou Vltavu, noviny čtu jen v elektronické mutaci a to ještě lovím víc, co o Česku píší “sousedé”, než co MAFRA či Ringier svým českým mutacím nařizuje. V českých oficiálních internetových denících čtu vlastně jen titulky, občas se z dlouhé chvíle bavím hledáním pravopisných a stylistických chyb. Není článku, ve kterém by se alespoň jedna nevyskytla.
    Mám podezření, že úvodní povzdech pana Krůty se týká jistého rodáka od Zlína, ale pravděpodobnější je, že mé přání je otcem myšlenky – z té osoby jde na mne hrůza. Tolik populismu, všechnoumu, snídání kaše ze Šalamounova lejna a tolik ambicí v jednom muži mladšího středního věku, děsím se ho víc, než třeba možnosti, že se Babiš procpe do parlamentu.

Napsat komentář